Miroslav Petříček filosof

Favority jsou tedy stejně strakatý harlekýn jako nejšedší myš ze všech šedých myší. Je to sice trochu zvláštní, ale nikoli rozpor, protože popularita znamená oblíbenost; není to tedy soud o nějakých hodnotách, nýbrž projev náklonnosti.

Oblíbené není všechno šedé, jedno jako druhé, populární je šeď výjimečná, totiž ta nejšedivější, taková, která křičí

A ta se může obracet buď k tomu, co je k nerozeznání stejné jako my, protože každý člověk se především líbí sám sobě a v druhých obdivuje sebe, anebo se naopak může týkat toho, co je natolik jiné, že předem každé srovnávání vylučuje, neboť patří do nějakého jiného světa.

Oblíbenost politiků a jiných veřejných činitelů patří obvykle do první kategorie, zatímco do té druhé spadá obdiv ke sportovcům a fascinace mimozemšťany.

To však je pouhé konstatování, které hlubší význam jevu zvaného žebříček popularity neodhaluje.

Necháme-li stranou hvězdy, jejichž oblíbenost je dvojznačná, protože jejich výjimečnost nás spíše omračuje a drtí, takže jejich zařazování mezi lidské velikány je vlastně snižuje na rovinu obyčejných smrtelníků, zbývá jako jediná záhada právě ona náklonnost k šedé bezvýznamnosti.

Jednoduché vysvětlení, například že nenápadnost nikoho neuráží, tedy neprovokuje a nevyvolává odpor, a proto ji máme raději než výjimky, neobstojí, protože příklady špatně skrývaného obdivu k lidem zlopověstným a všelijak hvězdným dokazují opak.

Máme-li se v tom vyznat, musíme tedy blíže prozkoumat onu nevýraznou šeď a odpověď hledat v ní. Neboť oblíbené není všechno šedé, jedno jako druhé, populární je šeď výjimečná, totiž ta nejšedivější, taková, která křičí.

Ovšem křiklavá myš, ať jakkoli nápadná, je pořád něco jiného než mimozemšťan, je to pořád průměrnost, která je v podstatě dostupná každému z nás.

Myš, která křičí, je šedá jako všechny jiné, a přesto je jiná: svou šedivost neskrývá, nýbrž ji staví na odiv. Tím samozřejmě nikoho neuráží: cítíme k ní náklonnost, protože se dokázala vyšvihnout, a přece nestojí nad námi.

Myš, která křičí, je šedá jako všechny jiné, a přesto je jiná: svou šedivost neskrývá, nýbrž ji staví na odiv

Dostala se mezi prvních deset, a pořád je to myš; je to hrdina, ale hrdina v barvě, která se za barvu snad ani pokládat nedá. Je to křiklavé nic.

V tom se pak skrývá varování všem, kdo dosahují obliby právě tímto způsobem: jsou populární, protože nám na nich vlastně tolik nesejde: nuly jsou zajímavé jen v matematice.

Protože ale ti, kdo pro takové žebříčky odevzdávají své hlasy, nějak podvědomě cítí, že popularita není totéž co úcta, musí se tu a tam odreagovat.

A pak se najednou na samém vrcholu obliby objeví myši v nadživotní velikosti: největším Čechem je Jára Cimrman a největším myslitelem posledních desetiletí Homer Simpson.

Skuteční velikáni, jichž si můžeme vážit právě proto, že jsou tak dokonale neskuteční.