Ondřej Štindl analytik BBC

Některé z nich už určitou formu eutanazie legalizovaly, jiné k tomu pomalu směřují.

Eutanazie zůstává zločinem, tudíž na ni nejsou kladeny zdaleka takové nároky jako v zemích, kde je legální

V Česku se - alespoň na veřejnosti - taková diskuse moc nevede. Trestní zákoník nicméně tuhle fázi debaty přeskočil a kodifikoval... co vlastně?

Jakýsi podivný kompromis, který může být jen těžko přijatelný pro stoupence i odpůrce eutanazie a situaci nevyléčitelně nemocných pacientů a jejich lékařů a blízkých oproti dosavadnímu stavu spíš komplikuje.

Celému problému jsou v zákoníku věnovány následující dvě věty:

"Kdo ze soucitu usmrtí nevyléčitelně nemocnou osobu, která trpí somatickou nemocí, na její vážně míněnou a naléhavou žádost, bude potrestán odnětím svobody až na šest let. Vážně míněnou a naléhavou žádostí se rozumí svobodný a určitý projev vůle osoby starší osmnácti let, která není zbavena ani omezena ve způsobilosti k právním úkonům a není stižena duševní poruchou, jednoznačně a důrazně směřující k jejímu vlastnímu usmrcení."

Na jednu stranu tedy eutanazie zůstává trestným činem, ale na to, aby jeho jednání bylo posuzováno podle zmíněného paragrafu, se člověk musí nějak zajistit - obstarat si souhlas.

Je to tedy zločin, který od pachatele vyžaduje jistou byrokratickou přípravu.

Kdyby nešlo o tak vážnou věc, člověk by to označil za úkaz vskutku bizarní.

Na druhou stranu zůstává eutanazie zločinem, tudíž na ni nejsou kladeny zdaleka takové nároky jako v zemích, kde je legální.

Poslanec Janeček například celkem správně upozorňuje, že zákon nepředpokládá konzultaci s jiným lékařem, nebo to, že by se provedení eutanazie mělo ohlásit - není divu, vždyť se stále jedná o trestný čin, a k takovým se lidé sami od sebe většinou nepřiznávají.

Zákoník navíc operuje s - z právního hlediska - efemérním pojmem soucit. Jak má být u soudu měřen a zjišťován?

Zákoník operuje s - z právního hlediska - efemérním pojmem soucit. Jak má být u soudu měřen a zjišťován?

Jak budou soudy řešit situaci, kdy manžel zabije smrtelně nemocnou manželku, po které bude dědit? Budou se policisté vyptávat v sousedství, jestli se ti dva měli opravdu rádi?

A jakou cenu budou mít takto získané odpovědi? A co když u nějakého lékaře - třeba na onkologii - dojde k recidivě?

Eutanazie podle nového trestního zákona zůstává zločinem, tudíž logicky těm, kdo budou - jak říká zákon - na žádost usmrcováni, nenabízí ani takové jistoty, jaké jsou obvyklé v místech, kde je taková praxe legální.

Ochranu nepřináší ani těm, kdo by se jí dopustili - přináší jim jen jakýsi vágní příslib shovívavosti.

Otázka legalizace eutanazie lidi rozděluje a proti každé ze dvou možných odpovědí se dá vznést množství doslova smrtelně vážných argumentů.

Trestní zákon tuhle fázi bolestného přemýšlení o bolesti a smrti vynechal. Není divu, že dospěl k bezmyšlenkovitému výsledku.