Ivan Binar spisovatel

"Ježíš Kristus se narodil a zemřel na kříži kvůli tomu, aby se líp prodávaly hadry!" - A nejen hadry, dodávám.

Už je to tu zas: girlandy světel v ulicích, vlezlá hudba v obchodech i v krámcích a hlavně v supermarketech. Najatí poskoci v červených hábitech a v čapce s falešnou kožešinou lákají k nakupování.

Vnutit nám Dědu Mráze se komunistům nepodařilo, Santa Klaus se u nás ujal moci hned, ani jsme si nestačili všimnout, jak se mu to povedlo. Čas předvánoční - jedno velké, kočičím zlatem pozlacené kýčovité tržiště. Zas budou Vánoce a s nimi radostná povinnost učinit radost svým blízkým.

Česká pojišťovna mi do schránky na dopisy vpašovala dopis mně adresovaný, jako by jim především o mne šlo, dokonce mě v tom dopise pan Petr Kopecký, náměstek pro obchod a marketing, oslovuje jménem. Nevím že bychom se kdy potkali...

Nejnápadnější je nenápadná kartička, kterou lze vyloupnout, na ni vytiskli opět mé jméno a lákavou nabídku: Až 30 000 Kč. - Ta kartička je kupon pro výběr hotovosti na pokladnách České pojišťovny.

Kupon opravňuje klienta k jednorázovému čerpání částky až 30 tisíc korun po předložení občanského průkazu a tohoto kuponu na pokladnách České pojišťovny. - Jak v té pojišťovně vědí, že já zrovna teď potřebuju peníze?

"Ještě dnes chci udělat radost sobě i svým blízkým!" Tato věta je tučně vytištěna v záhlaví dopisu pana Petra Kopeckého, i s vykřičníkem.

Místo toho, abych se zaradoval, vybavil se mi obraz pokryteckého, škodolibého úsměvu ve lstivé tváři nelítostného lichváře, jak nám ho líčí nejedno dílo světové i naší literatury.

Ne, nespletl jsem se v odesilateli, žádný lichvář, to Česká pojišťovna mi v předvánoční čas nabízí půjčku, abych mohl spáchat radost sobě i svým blízkým, žádný lichvář, to seriózní Česká pojišťovna, záruka mé jistoty, mého bezpečí.

Ani úrok není lichvářský; jak se mohu dočíst z přiloženého letáčku pod obrázkem šťastného, po mamince zrzavého chlapečka s modrým autíčkem a jeho neméně šťastných rodičů na koberci posypaném pestrými kostkami nelevného lega, půjčím-li si 20 tisíc, při vracení této částky doplatím pouhých 1 218 korun. - Kdo by takovéto šanci odolal!

Nevím, jak vy, ale já bych svým blízkým, kdybych si vypůjčil na dárky pod stromeček, radost sotva udělal. Má nejbližší by mě s takovým dárkem hnala! A sebe bych už vůbec nepotěšil, vždyť přece půjčku následuje oplátka.

A navíc: copak radost je podmíněna penězi? Copak ji nelze přinést i v děravých kapsách ošuntělého pláště? Je tu snad přímá úměra: čím víc peněz, tím víc radosti? Je vypůjčená radost skutečnou radostí?

Připouštím, že půjčka může někdy přinést řešení momentální svízelné situace. Je to však řešení výjimečné, v nejvyšší nouzi.

V tento předvánoční čas změklých srdcí mě Česká pojišťovna svádí, abych se do svízelné situace zadluženosti sám, z vlastního rozhodnutí dostal.

V tuto slavnostní chvíli přece na nějaké nepříjemnosti myslet nebudeme, teď je čas radosti a veselosti, nechme to na zítřek, vždyť splácet se bude až po Vánocích...

Ty šňůry světel a vtíravá hudba v chrámech konzumu, celá ta předvánoční pozlátková paráda tu není kvůli radosti z toho, že se nám před dvěma tisíci a pěti lety narodil spasitel, aby nás spasil. Je to tu kvůli tomu, aby naivní hejlové skákali na špek lichvářům, aby se lépe prodávaly hadry.