Zdeněk Lukeš historik architektury

Výrazná dominanta naší metropole vyrostla za první republiky původně jako památník obětí první světové války a současně jakýsi svatostánek nově vzniklé Československé republiky.

Byl tu hrob neznámého vojína a po druhé světové válce osazena jezdecká socha husitského vojevůdce Jana Žižky od Bohumila Kafky.

Původně celkem střízlivá Zázvorkova stavba byla nevkusně dozdobována ve stylu tzv. socialistického realismu

Aby byla situace ještě komplikovanější, po komunistickém převratu tu vznikla pamětní síň sovětských vojáků a mauzoleum s mumií Klementa Gottwalda s rozsáhlým technickým zázemím pro průběžnou rehabilitaci rozpadajících se ostatků prvního dělnického prezidenta.

Původně celkem střízlivá Zázvorkova stavba byla nevkusně dozdobována ve stylu tzv. socialistického realismu, ale bylo to v podstatě mrtvé místo.

Po roce 1989 si s památníkem nikdo nevěděl rady. Původní účel stavby byl téměř zapomenut, pokus odpatetizovat tuto ponurou hrobku různými happeningy nebo komerčními akcemi nebyl asi - vzhledem k původní myšlence - nejšťastnějším nápadem.

Možná by bylo nejlepší nechat stavbu svému osudu, což nedávno prý vyjádřila nějaká studentka nápadem bílý kvádr z části zasypat zeminou

Možná by bylo nejlepší nechat stavbu svému osudu, což nedávno prý vyjádřila nějaká studentka nápadem bílý kvádr z části zasypat zeminou.

Ale nakonec bylo na nejvyšších místech rozhodnuto jinak. Chátrající objekt byl přidělen Národnímu muzeu, které tu má zřídit moderní a přitažlivou expozici novodobých dějin naší země, ale přitom respektovat i původní záměry – připomínku husitské éry i tragédií obou světových válek.

Nedávno vypsaná soutěž přinesla celkem jednoznačný výsledek. Zvítězil projekt, který plní zadání a - při respektu k původní stavbě – přetváří památník na moderní muzejní prostor, který ovšem bude sloužit také jako živé kulturní centrum pro pořádání nejrůznějších akcí, koncertů, výstav, bude tu vyhlídková terasa…

Aby však tohle vše mohla stavba nabídnout, bylo nutné provést – zatím alespoň ve vítězné studii – řadu podle mínění nás, porotců, nezbytných zásahů do tělesa budovy: odstranit některé vnitřní stěny, probourat do hlavního sálu, který dnes působí jako sarkofág, velká okna a pustit sem denní světlo, přistavět k tělesu památníku prosklenou vyhlídkovou restauraci atd.

Ale je tu jeden háček: Co tomu řeknou památkáři?

Možná si řeknete: ano, to vše je rozumné, vždyť se mění původní náplň a celá pochmurná stavba se má logicky otevřít a provětrat.

Ale je tu jeden háček: Co tomu řeknou památkáři? Už teď jsou známa stanoviska Národního památkového ústavu, který na objekt hledí jako na nedotknutelnou stavbu, kterou je třeba zakonzervovat pro příští generace do posledního šroubku.

Pokud tento svůj názor nezmění, bylo by asi lepší ten barák skutečně zasypat…