Adam Drda analytik BBC

Prezident říká, že ti, kdo změnu v minulosti odmítli, si přáli "patové situace".

Existuje cesta, jak aspoň částečně řešit problém s komunisty, cesta demokraticky čistší, než změna volebního systému. Je to povinná volební účast

Klaus se tak dělá mnohem lepším a prozíravějším, než je - a ze svých protivníků vyrábí daleko větší hlupáky, než před pár lety byli.

Změnu volebního systému přece navrhovali sociální a občanští demokraté v době opoziční smlouvy.

Jasným záměrem bylo paralyzovat menší politické strany - tehdy konkrétně lidovce a Unii svobody - a pokusit se zajistit, aby české politice dominovaly dvě velké partaje.

Hned z několika důvodů to bylo nepřijatelné. Opoziční smlouva představovala jakýsi podtrh na voličích - dvě programově neslučitelné strany se dohodly a rozdělily si všemožné posty, přičemž předstíraly, že jedna je opoziční a druhá vládní.

Ve skutečnosti se jedna bez druhé neobešla - a tento stav - rozumějte "dělba postů" - měl podle tehdejších představ ODS a ČSSD trvat dlouho, tak to aspoň z textu smlouvy vyplývalo.

Změna volebního systému neměla primárně sloužit ani jako opatření proti extremismu, ani jako zábrana vládním krizím.

Měla jediný zásadní smysl: podpořit zmíněné střídání dvou politických seskupení a zajistit jim nenarušitelný vliv.

Fakt je - i když se to panu prezidentovi asi nebude líbit - že zásadní změna volebního systému na většinový měla posloužit nikoli zájmům státu, ale střídavě zájmům dvou stran, reprezentujících maximálně lehce nadpoloviční většinu obyvatelstva, která se nota bene o chystané "systémové revoluci" před volbami nic nedozvěděla.

Bylo tedy zcela oprávněné takovou změnu zarazit.

Na místě je samozřejmě otázka, zda by většinový systém menší strany opravdu odstavil od vlivu - a hlavně, zda by zmenšil vliv komunistů.

Kdyby to tak bylo, jako by stálo za to změnu zkusit kvůli jednoduššímu sestavování většinových vlád.

Příklad horní, takřka nekomunistické parlamentní komory, to jest Senátu, jako by ve výše popsané tendenci utvrzoval.

Jenže při bližším pohledu mnohé nasvědčuje, že změna by citovaný efekt v Česku neměla, respektive mít nemusela.

Už z čistě praktických důvodů: kdyby se totiž měl zachovat předpis, podle kterého má mít poslanecké sněmovna dvě stě zákonodárců, vyžadovalo by to dosti malé volební obvody, menší, než je těch osm desítek obvodů senátních.

A nikdo nikdy nezdůvodnil, proč by se voliči ve dvou stech malých obvodech neměli ke KSČM v dostatečně velkém počtu připojit.

Problém s komunisty je dnes velmi vážný - a existuje cesta, jak ho aspoň částečně řešit, cesta demokraticky čistší, než změna volebního systému. Je to povinná volební účast.

Když se taková věc vysloví, působí téměř děsivě - v časech totality přece lidé chodili povinně k volbám a "museli" odevzdat svůj hlas některé ze stran Národní fronty.

Extremisté vždycky vydělávají na nízké volební účasti a pro komunisty s jejich disciplovanými sympatizanty to platí dvojnásob

Jenomže to je totalitní minulost - dnes by si při povinné volební účasti mohli lidé jednak vybrat jakoukoli stranu, jednak by nemuseli volit vůbec, protože vždycky lze do urny vhodit prázdný lístek.

Dostavili by se ale k volbám, a nějak by se projevili.

Extremisté vždycky vydělávají na nízké volební účasti a pro komunisty s jejich disciplovanými sympatizanty to platí dvojnásob.

Demokratický stát se musí chránit a tudíž má právo od svých občanů žádat loajalitu.

A elementární loajalita, kterou může člověk projevit, je, že se jednou za čtyři roky obtěžuje dostavit se do volební místnosti.

Není to nic, co by omezovalo svobodu, neznamená to nic jiného, než zvednout se, dojít na místo, vzdálené zpravidla od bydliště pár desítek metrů a nějakým způsobem se vyjádřit k dění kolem sebe. Proč takové minimum nezkusit?