Mikuláš Kroupa zpravodaj BBC

	VZP musí začít šetřit

Nejčastěji v souvislosti s její nucenou správou, obrovským dluhem, kolapsem zdravotnictví, hledáním viníků, řečmi o odvolání ředitelky a tak dále.

Všichni dotčení se navzájem obviňují, kdo za dluh pojišťovny, který se může vyšplhat na konci roku až k 15 miliardám korun, může. Většinou jsou to spíše politická prohlášení nebo rovnou osobní útoky.

Podívat se na situaci Všeobecné zdravotní pojišťovny jde z principu ale jen opravdu těžko. Právě ministerstvo zdravotnictví má totiž největší vliv na hospodaření Všeobecné zdravotní pojišťovny svými vyhláškami o cenách za léky a zdravotní péči.

Podle základních ekonomických údajů systém zdravotního pojištění musí nutně dluh generovat, tedy za současných pravidel hry.

Socialistická pravidla hry

Ekonomové tato pravidla hry nazývají socialistickými. Ondřej Schneider z Institutu ekonomických studií Karlovy Univerzity k tomu říká:

Peníze stále tečou podle starých socialistických pravidel a systém se potácí v začarovaném kruhu Ondřej Schneider

"Ministerstvo své vyhlášky nekonfrontuje s ekonomickou realitou, nestanovuje je na základě nějakých odhadů nebo výpočtů toho, co je možné financovat. Suma požadavků ministerstva tak překračuje daný rozpočet VZP a nedá se s tím krátkodobě nic dělat."

"Peníze stále tečou podle starých socialistických pravidel a systém se potácí v začarovaném kruhu, protože, když je něco zadarmo, tak toho nikdy nebude dost," dodává Schneider.

Podle počtu návštěv u lékaře jsou Češi nejvíce nemocný evropský národ, nebo naopak jsou největší hypochondři v Evropě, protože každý Čech - podle statistik -kontaktuje lékaře patnáctkrát za rok, návštěvy pak nejčastěji končí předepisováním léků na recept.

Horké křeslo?

Českým zdravotnictvím proteče zhruba dvě stě miliard korun, největší položkou jsou peníze za léky - minulý rok to bylo 52 miliard korun, což představuje dvanáctiprocentní meziroční nárůst. Může to nějaký ředitel vůbec změnit?

	Největší položkou jsou peníze za léky

Ekonom Pavel Kohout říká, že by VZP řídit nechtěl:

"Pokud by k tomu mělo dojít, tak jedině za podmínek, že by hospodaření VZP nebylo regulováno takovými vyhláškami a zákony jako v současné době. Protože v současné době není možné vést tuto instituci tak, aby negenerovala mnohamiliardové ztráty."

Ondřej Schneider si myslí totéž: "Já bych takové místo nepřijal, protože si myslím, že ředitel to při nejlepší vůli nemůže splnit. On může samozřejmě snížit náklady, které má na správu společnosti, ty jsou dány zákonem, takže může jít pod náklady, které mu stanovuje zákon, ale to nestačí."

Dluh VZP se letos vyšplhá přes deset miliard, možná až k patnácti miliardám korun.

Dluh VZP

Ve srovnání s objemem peněz v celém systému dluh představuje zhruba pět procent:

V Evropě je švýcarský systém, kde je poměrně silná soukromá spoluúčast Pavel Kohout, ekonom

"Tato částka není v rozměrech české ekonomiky určitě zanedbatelná. Na druhou stranu to není nic, co by automaticky vypovídalo o krizi, protože se nedá říct, jestli se na zdravotnictví dává mnoho nebo málo. Je to asi 7,5 % HDP a klidně by to mohlo být více, pokud by to systém dovolil. Pokud by si pacienti chtěli dobrovolně připlácet, tak bychom mohli dát na zdravotnictví třeba osm, devět procent nebo i víc," říká ekonom Pavel Kohout.

Dluh VZP není nebezpečný pro zdravotnictví, ale je zbytečný, jak dodává Ondřej Schneider:

"Není nebezpečný z žádného jiného důvodu než proto, že pokud má VZP nebo jiná pojišťovna dluhy, tak si ty dluhy musí financovat ze svého. Musí si brát půjčky a ty musí splácet. To znamená čím větší je dluh, tím víc peněz umrtvuje v tom, že splácí půjčky. Jinak to žádný fatální problém není."

"Je to VZP, je to státní organizace. To znamená ona tu půjčku vždycky dostane, dostane ji za relativně levné úroky. Všechny banky budou šťastné, že ji budou moci půjčit. Ale VZP tady podle mého není proto, aby pořádala nějaké finanční transakce, ona je tu proto aby platila zdravotní pojištění. To jí ten dluh snižuje."

Snaha šetřit

Ministr David Rath chce ve zdravotnictví šetřit. Ekonomové se ptají jak.

"To, co začal dělat v praxi, to opravdu připomíná přídělový systém a může to vést ke snížení kvality zdravotnictví. Samozřejmě je možné šetřit, ale pouze na úkor pacientů," míní Pavel Kohout.

Pavel Kohout se podivuje nad tím, že někdo vážně neuvažuje o zavedení třeba drobného poplatku za návštěvu lékaře, dvacet korun by prý stačilo, mnohé by takový poplatek odradil od zbytečné návštěvy lékaře.

Konec konců mnohé země Evropy něco podobného už dávno zavedly. Je mnoho zahraničních modelů, kterými by se české zdravotnictví mohlo inspirovat.

"V Evropě je švýcarský systém, kde je poměrně silná soukromá spoluúčast. A potom existuje model singapurský, kde si lidé peníze, které odvádí na zdravotní pojištění shromažďují na nějakých účtech, a těmi si pak platí část nákladů. Ten systém je složitější, náročnější na informace, na druhou stranu má svůj půvab v tom, že skutečně lidé vidí peníze na svém účtu a mohou o nich více rozhodnout."