Petr Fischer analytik BBC

Minulý pátek ho prezident jmenoval do funkce, už v neděli v televizi vyhrožoval vedení Všeobecné zdravotní pojišťovny, že bude pykat za nehospodárnost a plýtvání, a tento čtvrtek ze stejného důvodu nad pojišťovnou vyhlásil nucenou správu.

Ještě před čtrnácti dny ve funkci prvního náměstka Rath veřejně prohlásil, že nucená správa VZP nehrozí

Přitom ještě před čtrnácti dny ve funkci prvního náměstka Rath veřejně prohlásil, že nucená správa VZP nehrozí, protože se s ředitelkou Jiřinou Musílkovou dohodl na úsporných opatřeních.

Také premiér Jiří Paroubek se zachoval podivně. Tři dny před nucenou správou napsal šéfce VZP dopis, v němž jí děkuje za dobrou spolupráci při jednáních o úsporách a vyjadřuje naději, že ve stejném stylu bude pokračovat dál.

V dopise není jediný náznak kritiky či upozornění, že by se Jiřina Musílková a s ní celá pojišťovna firma mohly dostat pod kontrolu nuceného správce.

Ve čtvrtek na tiskové konferenci premiér hovořil o tom, že nucenou správu ministr Rath plánuje od příchodu na úřad a že Jiřina Musílková je už několik let přítěží VZP.

Protichůdná slova a činy

Osobní dopis Jiřině Musílkové je pro předsedu vlády už jen bezvýznamným zdvořilostním dokumentem.

V této atmosféře protichůdných slov a činů si premiér Paroubek a ministr Rath bez jakéhokoliv uzardění troufnou postěžovat na nesolidnost a nemorálnost Jiřiny Musílkové, která se zuby nehty drží svého postu.

Skutečné řešení problémů českého zdravotnictví s tím nemá nic společného

Sérii nechutností završilo oznámení o údajném trestním stíhání lidí z VZP, které nicméně není uzavřeno a tak těžko někdo může vědět, co se vlastně stalo.

K tomu David Rath veřejně obviní některé poslance ODS z finančního vysávání VZP prostřednictvím soukromých firem, a pak jen tak na okraj dodá, že se vše pochopitelně musí ještě prověřit.

A premiér? Ten si po tom všem bez mrknutí oka řekne, že kauza není politická, přestože si dokáže představit, že ODS se má proč třást.

Už jen shrnutí událostí dává každému možnost učinit si vlastní názor na to, jak akutní zásah ve VZP byl a co tam hyperaktivní David Rath prostřednictvím svého muže Antonína Pečenky bude dělat.

Skutečné řešení problémů českého zdravotnictví s tím nemá nic společného.

Problémy VZP

K řečenému je třeba podat i konkrétní argumenty, aby premiér České republiky, který bedlivě sleduje každou čárku, jež se o něm objeví, nemohl hovořit o nesolidnosti a jednostrannosti autora.

Problémy Všeobecné zdravotní pojišťovny podle většiny ekonomů, včetně lidí ze Světové banky, souvisejí především s nesouladem mezi příjmy a výdaji.

Provozní náklady pojišťovny patří k nejnižším v Evropě, pohybují se kolem čtyř procent celkové bilanční sumy

Ředitelka VZP už několik let prakticky o ničem jiném nemluví. Problém je v tom, že VZP může příjmy a výdaje ovlivňovat jen minimálním způsobem.

Provozní náklady pojišťovny patří k nejnižším v Evropě, pohybují se kolem čtyř procent celkové bilanční sumy.

Kontrolní pravomoci VZP byly doposud jen malé a pojišťovna musela vydávat tolik, kolik ji vyhlášky ministerstev nakázaly.

Ani na příjmové stránce neměla VZP velký vliv. Stát dlouho držel platby za státní pojištěnce na neúnosně nízké úrovni, přitom VZP obstarává z většiny právě státní pojištěnce - děti, ženy na mateřské a důchodce - za což nikdy nedostávala žádnou kompenzaci, která je běžná v evropských systémech zdravotního pojištění.

Vymáhání dlužného pojistného naráželo na pomalost soudů, stát se dlouho neměl k sanaci pohledávek za zrušenými firmami, které VZP dohromady dlužily několik miliard korun.

O tom všem vedení pojišťovny dlouhodobě mluvilo, a to vše se teď po dohodě s premiérem postupně mění. Přesto tentýž premiér hovoří o tom, že nelze dlouhodobě tolerovat vedení firmy, které produkuje tak velké dluhy.

'Dostat se na management pojišťovny'

Předseda vlády se v nadšení pro doktora Ratha nepříjemně prořekl. Nucená správa je podle něj jediná cesta, jak se dostat na management VZP, jak ho politicky přivést k odpovědnosti.

Není to pravda: v Poslanecké sněmovně se projednávají zprávy o hospodaření VZP, jedná se o pojistných plánech. Politici mají dostatek prostoru pro kritiku, odmítání nebo volání po hlavách. V posledních letech se ale v tomto směru nic dramatického nestalo.

Dokonce i komunisté si myslí, že vedení Jiřiny Musílkové pracovalo jen v takových mantinelech, které ji dala ČSSD

Premiér Paroubek a ministr Rath měli stejnou možnost, ale nevyužili jí, protože ve sněmovně by se museli potýkat i s jiným politickým ohledem.

Ani jedna ze zbylých čtyř politických stran nucenou správu nad VZP nevítá, a dokonce i komunisté si myslí, že vedení Jiřiny Musílkové pracovalo jen v takových mantinelech, které ji dala ČSSD.

Největší odpovědnost má premiér a jeho ministr, proto také museli jednat.

To je jistě silný argument, bylo by však vhodné přibalit k němu i jeden zásadní předpoklad: platí přece, že VZP nepatří ČSSD ani Davidu Rathovi, je to veřejnoprávní instituce, která má sloužit pojištěncům, nikoli příliš ambiciozním politikům.

Nepokoje v Paříži

Tento týden postupně vyprchala protestní energie výtržníků na francouzských předměstích. Vláda zavedla přísná opatření, začalo se hovořit o nových sociálních programech.

Dokonce i v českých novinách se občas objevily hlasy, které tvrdily, že bouře na pařížských předměstích mají sociální, nikoli kulturní nebo dokonce náboženský podtext.

I úplného laika zarazí, jak často se ve vážně míněných diskusích používají iracionální stereotypy

Přesto někteří publicisté dokola psali o "nutnosti bránit Evropu před cizáky". Bylo jim přitom jedno, že používají stejnou rétoriku jako Jean-Marie Le Pen, jehož nacionalistický populismus by jinak pranýřovali, nebo že mluví jako Čechoslováci před odsunem sudetských Němců, který mnoha z nich rozhodně není po chuti.

Hovořilo se o krachu integrační politiky francouzské vlády, o krachu multikulturalismu, který překračuje základní tezi zdravého rozumu - svůj k svému.

Proč jsou tyto hlasy tak časté i v etnicky homogenním Česku, zůstává otázkou pro sociology a psychology, ale i úplného laika zarazí, jak často se ve vážně míněných diskusích používají iracionální stereotypy.

Je na čase bít na poplach?

Předně: každý přistěhovalec z Afriky musí nutně být muslim, jinak to ani nejde.

A když takový člověk protestuje, musí to zákonitě být proto, že nenávidí křesťanskou kulturu, což, jak víme, velmi často končívá u teroristických plánů.

Zadruhé platí, že přistěhovalec zůstává přistěhovalcem, i když jeho mateřskou zemí je třeba Francie.

Není to Francouz s právy a možnostmi jako každý jiný, nýbrž přistěhovalec druhé, třetí generace.

A platí i třetí stereotyp: jediná cesta, jak s přistěhovalci různých generací zacházet, je přinutit je k totální asimilaci, škoda jen, že si ti tmavší pleti nemohou udělat plastiku jako Michael Jackson.

Jestli všechny tyto stereotypy českých veřejných debat třeba jenom z poloviny odrážejí obecnější nálady, pak je možná načase bít na poplach.

Při každém náznaku krize, třeba i uměle vytvořené, se v takovém prostředí totiž snadno prosadí politici tvrdé ruky, pro něž jsou nějaké demokratické ideály nepraktickou přítěží.