Petruška Šustrová novinářka

I když se v této roční době také vyskytují slunné dny, po čtvrté hodině odpoledne se začíná beznadějně stmívat a člověku připadá ponurý celý svět.

Možná má pomíjivost vlčího máku nějakou tajemnou souvislost se dnem, na jehož oslavu se nosí, s jedenáctým listopadem

Proto bych docela uvítala, kdyby se u nás jedenáctý listopad také slavil vlčími máky v klopě, jako to dělají v Británii, přece jen by to podzimní dny trochu projasnilo.

Vlčí máky by ovšem musely by být umělé, jednak proto, že v listopadu v našem koutě světa nekvetou, a jednak jsou to květy, které rychle umírají, jsou-li už jednou utrženy.

Jako děti jsme jich vždycky kvůli jejich jásavé červeni na kraji pole natrhaly celé hrsti, ale než jsme došli domů, květiny svěsily hlavičky a už se nevzpamatovaly.

Možná má pomíjivost vlčího máku nějakou tajemnou souvislost se dnem, na jehož oslavu se nosí, s jedenáctým listopadem. Je to výročí konce první světové války, která se v anglosaské literatuře dodnes jmenuje Velká válka, Great War, a o které mnozí lidé snili, že bude válkou, která ukončí všechny války.

Jedenáctého listopadu 1918 skončila, bylo podepsáno příměří, a miliony lidí si oddechly. Úleva to ovšem byla jen přechodná.

Jednak už v té době, na podzim 1918, řádila španělská chřipka, na kterou zemřelo podle některých odhadů dvakrát víc lidí, než kolik jich zahubila válka, a jednak vítězné velmoci vyjednaly posléze s poraženým Německem podmínky míru, které, jak dnes už nezvratně víme, náramně přispěly k tomu, že ve zubožené zemi převládl pocit křivdy a falešný spasitel Hitler dosáhl masové podpory.

Co bylo dál, všichni víme, a měli bychom si z toho vzít poučení, že i poraženého nepřítele nutno ctít a nechat žít.

Možná proto, že je listopad a dny se krátí, anebo z nějakého jiného důvodu se obávám, že nemáme mnoho kolektivních schopností poučit se z minulosti. Kdyby tomu tak bylo, musely by přece války už dávno skončit.

Možná proto, že je listopad a dny se krátí, anebo z nějakého jiného důvodu se obávám, že nemáme mnoho kolektivních schopností poučit se z minulosti

A nejen války, ani spousta jiných pohrom a nepříjemných věcí by nás nemusela potkat.

Nestavěli bychom domy v záplavových oblastech, nevolili bychom politiky, kteří umějí myslet jen na sebe, neslibovali bychom, co nedokážeme splnit, a vůbec by byl svět růžovější.

Jsme ovšem jen lidé, chybujeme a budeme chybovat, a snít o zásadní změně, která svět jednou provždy obrátí k lepšímu - to se, jak víme, většinou nevyplácí, protože snaha naplnit takové sny obvykle vede ke strašlivé katastrofě.

Proto je lepší věnovat se snahám méně okázalým, ale konkrétnějším, snahám, jejichž důsledky dokážeme předvídat.

V Británii se výročí konce Velké války slaví mimo jiné kasičkami do nichž dobrovolníci na ulicích vybírají na vojenské veterány a symbolem této sbírky je zmíněný umělý vlčí mák.

Nejde ale jen o ty peníze ani jen o ty veterány. Jde hlavně o připomínku - v tomto případě připomínku velkých a zklamaných nadějí.