Adam Drda radaktor BBC

	Figura trpaslíka, jak ji dnes známe, pochází z přelomu 15. a 16. století

V sádrové ruce krumpáč nebo lopatka, celková výška tak třicet centimetrů. No ovšem, trpaslík, chlouba dobře udržované české zahrádky.

A zároveň, podle rozšířeného přesvědčení, synonymum kýče.... Středočeské muzeum na zámku v Roztokách u Prahy otevřelo v pondělí výstavu, nazvanou "Čas trpaslíků aneb trpaslíci mezi námi".

Časové proměny kýče

Trpaslík, to je přece něco tak nevkusného jako hodiny s kukačkou... Ale je to pořád pravda? Třeba se kýč mění v čase.

Může jím být zahradní trpaslík, symbolizující měšťanskou kulturu, která zanikla či zaniká? Historik a nanolog Václav Houfek z Muzea v Ústí nad Labem ujišťuje:

"Trpaslík není kýč. Kýčem je to, co se tváří, jako něco, co není, jako neumělá nápodoba. Kýče vidíte v každé prodejně zahradních pseudovenuší a vodotrysků inspirovaných antikou, ale vedle toho poctivý trpaslík, který přiznává, že je trpaslík, to není kýč a nikdy nebude."

V momentě, kdy je něco jako kýč odhaleno a všichni to vědí, tak se na to díváme spíš jako na lidskou slabost s jistou shovívavostí estetik Tomáš Kulka

Jen na okraj - nanologie je věda o trpaslících, označovaných řecky v jednotném čísle slovem "Nanos".

Věc se totiž bere vážně, byť v ní převládá recesistní základ. Ústecké muzeum loni uspořádalo projekt "Rok trpaslíka", jinak pojatá velká výstava se konala v Jílovém u Prahy.

V Roztokách shromáždila kurátorka Táňa Pekárková asi 200 plastik, objektů či obrazů - nejmenší skřítek má na výšku 28 milimetrů, největší skoro dva metry.

Trpasličí umění

Ne všichni jsou "původní zahradní" - například z druhé poloviny 19 století. Vidíte mimo jiné i jakousi trpasličí reflexi, díla sochaře Kurta Gebauera a dalších výtvarníků.

Nutno připomenout, že trpaslíkům se věnoval a v tomto směru proslul i Milan Knížák. Kurátorka Táňa Pekárková bere výstavu hodně osobně:

	Je trpaslík kýč - nebo není?

"Já když jsem je svážela z celé republiky, tak jsem váhala, jak z toho udělám výstavu, ale pak přicházely babičky a chtěly nám půjčit svého trpaslíčka, jedna ho chtěla dokonce i věnovat. A to je trpaslík, který ji provázel celý život - poznala ho, když jí byly čtyři roky...Tak to opravdu rozněžní..., " rozplývá se Táňa Pekárková.

Zahradní trpaslík, "kamarád na celý život", ať už s lopatou, trakařem nebo korbelem piva, současně je i není český fenomén.

Milují je Němci, Francouzi i Britové - mimochodem právě v Británii je podle Guinessovy knihy rekordů pozemek s největším výskytem trpaslíků na metr čtvereční.

V českých zemích byla proslulá ústecká Mareschova firma na keramiku, která vyráběla trpaslíky prokazatelně od roku 1874 až do devastace Sudet.

Stanu se menším a ještě menším...

Podle Václava Houfka je ale tuzemská tradice ještě starší: figura trpaslíka, jak ji dnes známe, pochází z přelomu 15. a 16. století, z časů, kdy vrcholila konjunktura těžby kovů.

	Z výstavy byly vyloučeni trpaslíci, prodávaní na českých hranicích

Houfek připomíná, že trpaslíky vytvořil i Matyáš Bernard Braun. Móda dávat trpaslíky na zahradu je podle Houfka velice stará, zvláště v českých zemích.

Jak nanolog připomíná, zmiňuje se už ve Starých pověstech českých:

"Když přišel praotec Čech se svojí družinou k nám, tak aby stvrdili, že tato země se stala jejich domovem, tak na počátku před osídlením osadili zemi dědky. To byly dřevěné vyřezávané figury, jakési portréty jejich předků. Když je zasadili do země, tak do ní vnesli své předky," upozorňuje Václav Houfek.

Zahradní trpaslík je podle Houfka něco jako tajná láska většiny Čechů, pouze někteří se k ní bojí přihlásit. Tahle představa je nejen mezi nanology poměrně rozšířená.

Dnes se na zahradách hojně objevují antické sloupy, napodobeniny řeckých soch, zkrátka všechno to, se hodí k podnikatelskému baroku a je společensky "in".

Zahradní móda

Kolik lidí stojí o trpaslíka, který se tak nějak nehodí k věku podnikání? Možná nastane jakýsi obrat obliby - vztah k trpaslíkovi bude mít v Česku ten, kdo nechce být jako ostatní a trpaslíkem začne romanticky čelit modernímu nevkusu.

Ale zpět k otázce kýče - estetik Tomáš Kulka říká, že se z toho paradoxně stala jakási móda.

	Věda o trpaslících se nazývá nanologie

Když se řekne kýč, tak podle Kulky máme na mysli, že tomu divák "naletí":

"V momentě, kdy je něco jako kýč odhaleno a všichni to vědí, tak se na to díváme spíš jako na lidskou slabost s jistou shovívavostí. Podle mě už trpaslík v dnešní době už nikoho neohrožuje. Kýč si dnes hledá záludnější formy," míní estetik Tomáš Kulka.

Co říct nakonec a co je příznačné: z výstavy v Roztokách byly vyloučeni trpaslíci, prodávaní na českých hranicích a symbolizující trpaslič í globalizaci.

Umělohmotné obludy, které se údajně vyrábějí v Polsku a prodávají je na české hranici vietnamští stánkaři Němcům a Rakušanům.

Jako by se trpasličí tradice uzavřela - a tito smutní zdegenerovaní dědicové do ní prostě nepatřili.

Výstava trpaslíků v Roztokách u Prahy trvá do 12. února příštího roku.