Martin Valášek šéfredaktor revue Souvislosti

A protože stálost počasí potvrdila i autorita nejvyšší, Český hydrometeorologický ústav, rozhoduji se pro kolo.

Všechny ty Nové Jenštejny a Nové Zelenče mají s Jenštejnem a Zelenčí společného asi tolik jako York s New Yorkem

Kvůli zlodějům už dneska není možné mít kolo ve sklepě, a tak se celoročně opírá o knihovnu - brzda zaklesnutá do Sporu o smysl českých dějin, zadní plášť lehce olizuje Knihu o Kosti.

Bicykl je tak neustále po ruce. Stačí ho jenom vyvézt z pokoje, opřít o kuchyňskou linku, dofouknout, seběhnout čtyři patra a šlápnout do pedálů.

Kolem vysočanských pekáren je to na východní kraj Prahy jen kousek. Ještě před kbelskými kasárnami se zastavuji u bizarního pomníku-nepomníku postaveného na místě, kde stával plátěný rozhlasový - původně skautský - stan, z něhož se před více než osmdesáti lety poprvé na Prahu snášely vlny TSF.

Krajina i obloha je vyfoukaná, pole zoraná a uvláčená, pod barevnými stromy pestré koberce, vesnice se rychle střídají.

Podzimní téměř idylu kazí placaté mrtvolky hrabošů a ježků, kteří nedoběhli svůj závod o život a vyčítavě hřeznou na říjnovém asfaltu.

Chvílemi mám pocit, že nejedu po skutečné silnici, ale že přede mnou někdo rozvinul obrovskou mucholapku a já musím kličkovat mezi jejími oběťmi.

Ještě truchlivější jsou pomníčky obětem války, kterou vedou automobilisté proti chodcům, automobilisté proti cyklistům a automobilisté proti sobě samým.

Dřevěný křížek, jedno dvě jména, opršelý umělohmotný věneček s nápisem Vzpomínáme - nejčastěji u křižovatek nebo v táhlých zatáčkách.

V některých francouzských regionech umisťují na takováto tragická místa černé lidské siluety, které jsou pro řidiče výmluvným mementem a pádným argumentem, aby alespoň na chvíli zvolnili.

Z cyklistického sedla si lze udělat celkem slušný obrázek o východopražském a středočeském ekologickém povědomí a smyslu pro pořádek.

Snad nikde jako tady, na východ od Prahy, se v podzimně obnažených příkopech nepovaluje tolik pytlů s odpadky, matrací, sporáků, ledniček, křesel, gaučů, koberců, pneumatik a bůhvíčeho ještě.

Některé příměstské vesnice se mění doslova před očima.

Po mnoha staletích pozvolného a přirozeného rozrůstání a zanikání, přibývání a ubývání rostou na jejich okrajích paralelní polis, moderní labyrinty barevných škatulí, tolik nepodobných ostatním domům ve vsi.

Všechny ty Nové Jenštejny, Nové Zelenče a Nové Satalice mají s Jenštejnem, Zelenčí a Satalicemi společného asi tolik jako York s New Yorkem, Orleans s New Orleans nebo Mexiko s Novým Mexikem.

Od okolního světa jsou často odděleny vysokým plotem, takže připomínají spíše chráněné výběhy či obory.

S listopadem už začne být sychravo. Je čas opřít kolo o Pekaře a při cestách za pražská humna přesednout na vlak. O vlacích na východ někdy příště.