|
Zpátky a dovnitř | |||||||||||||||||||||||||||||||
Prezidentské projevy k výročí vzniku republiky byly vždy předmětem politických sporů. Václav Klaus si ještě v roli premiéra několikrát postěžoval, že prezident Václav Havel využívá státního svátku k nepřístojným politickým útokům a manipulacím. Nebude pro něj tedy překvapením, že ho - teď už v nové v roli prezidenta - současný premiér Paroubek viní z podobného aktivismu ve prospěch ODS. Klaus přitom pouze povětšinou vyjmenoval současné problémy české společnosti, a zdaleka to nebyly jen věci, za nimiž bezprostředně stojí sociální demokracie. Od výročních projevů hlavy státu se vždy očekává víc než jen shrnutí politických událostí, případně jejich interpretace nebo výklad historie české státnosti. Čeká se předvedení jakési vize, představy o tom, jaký stát by si prezident pro občany a pro sebe představoval, v jaké společnosti by chtěl žít a konečně, jak se dá k takovému cíli postupně blížit. Prezident Václav Klaus toto očekávání naplnil u něj už tradičními větami o svobodě a nebezpečí, které přináší její omezování byrokraty a sociálními inženýry. "Jsem konzervativní člověk, zastávající jak osvědčení principy západní civilizace, tak tradiční národní hodnoty," řekl prezident, a přesně na základě tohoto vzoru by podle Klause měl být vystavěn i moderní český stát. Je to republikanismus postavený na sebevědomém občanovi, na důvěře v dělení moci mezi demokratické instituce a na hrdosti vyrůstající ze společně prožitých dějin, jednolité kultury a jednoho jazyka. Na začátku 21. století, kdy národní hranice už delší dobu hrají roli pouhých symbolů, protože skutečné politické, ekonomické, ekologické a kulturní dění je dávno nerespektuje národ, nabízí prezident vizi evropského národního státu počátku století dvacátého. Pluje proti proudu dějin, prezident ze všech sil bojuje o záchranu starých idejí, protože je pro udržení lidské svobody považuje za nejrozumnější. Prezident Klaus přichází se zvláštním hybridem idejí. Nabízí slepenec občanského založení národního státu, typické pro anglosaské země, a založení jazykového či kulturního, charakteristické pro nacionalismy německých a slovanských zemí, které právě díky spojení krve, historie, jazyka a země snadno vyvolávaly celonárodní resonanci fašistickou. Rozum jako autorita republikanismu a jeho institucím prezidentovi nestačí, musí to být rozum s českým jazykem v ústech. Prezidentova vize českého státu, představená v pátečním projevu, nepřinesla nic výrazně nového. Vše, co bylo řečeno, už prezident někdy někde řekl. Významné datum jeho slova pouze umocnilo. Mimo jiné zesílilo i nepřehlédnutelnou uzavřenost prezidentova národního projektu. Zatímco Masaryk zdůrazňoval, že česká otázka je především otázkou evropskou či světovou, Václav Klaus chce vše české nejprve řešit doma, a pak teprve hrdě a sebevědomě vyrážet do světa. Nová dějinně-politická perspektiva ideje české státnosti na začátku 21. století tedy zní: minulost, ne budoucnost, nikoli dopředu, ale zpátky, ne ven, nýbrž zejména dovnitř. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||