Josef Mlejnek jr. politolog

Z Viktora se pochopitelně vyklubal podvodník: to, co nestihli zplundrovat komunisté, dokončili za ně kapitalističtí tuneláři.

Tak nějak zní zavedený výklad nejnovějších českých dějin. Jako již tradičně, jde o pomýlený mýtus.

Nikdo totiž nechce příliš vidět, že Kožený svou vypasenou tváří především efektivně zaštítil estébáckou smečku, jež se pod krycím jménem Harvardské fondy vrhla na podnikání.

Teď ho dokonce na Bahamách zatkli, ale jen málokdo se zajímá o další osudy jeho tichých společníků, ve skutečnosti pravých hybatelů celého podniku

Cílené podniky byly úspěšně vykradeny, estébáčtí škvoři s tučnou kořistí zmizeli, jen o Koženém se všeobecně ví, že dlí na Bahamských ostrovech, odkud donedávna poskytoval rozhovory či zakládal virtuální politické strany.

Teď ho dokonce na Bahamách zatkli, ale jen málokdo se zajímá o další osudy jeho tichých společníků, ve skutečnosti pravých hybatelů celého podniku.

Jmenujme proto dva nejvýznamnější. Za prvé Juraje Širokého, v osmdesátých letech rezidenta komunistické rozvědky v USA, jenž podle řady vážných indicií tehdy údajného studenta-emigranta Koženého naverboval.

Dnes je Široký váženým předsedou slovenského hokejového svazu, jedním ze strůjců úspěchů slovenského hokeje, členem slovenského olympijského výboru a členem vedení mezinárodní hokejové federace.

A za druhé Borise Vostrého, který v roce 1971 nastoupil na Technickou správu Federálního ministerstva vnitra, kde pak působil v různých funkcích až do roku 1990.

V Harvardských fondech totiž posléze zaměstnal řadu pracovníků komunistického ministerstva strachu

V témže roce již Vostrý začíná figurovat v orgánech Koženého společností.

Na první pohled prapodivná informace, že Viktor Kožený počátkem devadesátých let pracoval pro federální ministerstvo vnitra jako "nezávislý auditor", který měl posuzovat kvalitu a prodejnost konspirativní techniky, tak získává určitou logiku.

V Harvardských fondech totiž posléze zaměstnal řadu pracovníků komunistického ministerstva strachu, jejichž "nepopiratelné zručnosti a profesionality" si prý coby "nezávislý auditor" povšiml.

Bezesporu všímavý chlapec, ale nebylo to náhodou obráceně? Totiž tak, že oni si mnohem mnohem dříve povšimli jeho?

"Jen více Kožených," liboval si tehdy Václav Klaus. Mezitím je majetek padesáti nejvýnosnějších českých podniků převeden na pochybné kyperské společnosti a Kožený raději balí kufry.

V roli likvidátora harvardského impéria nastupuje Vostrý, který dokončuje rozdělanou práci a poté hbitě mizí do Belize.

"Na pojmech čest a morálka, poctivost a spravedlnost stavím celý svůj život," vyznal se Vostrý v jedné internetové "diskusi" s podvedenými akcionáři.

Víme-li také, že jediným předchozím ekonomickým působištěm "zkušeného finančníka" Koženého bylo krátké extempore - roku 1989 - v londýnské bance Robert Fleming, kde mu brzy taktně doporučili, aby radši odešel, lze za velmi blízkou pravdě považovat uvedenou hypotézu, že Kožený byl a je pouze dobrým hercem v žoldu estébáckých struktur.

Své chlebodárce (přesněji řečeno: kaviárodárce) zaštiťuje dodnes, neboť udržuje mýtus o světáckém, protřelém, všehoschopném (a nyní stíhaném) finančníkovi při životě. Mýtus-sépii.

Že se spálil v Baku na účet amerických investorů? Kdoví, jaké struktury na těchto „aktivitách" vlastně vydělaly.

Opravme si proto historii: našimi tuneláři nebyli žádní kapitalisté, ale zpravidla komunisté a estébáci.