Adam Drda analytik BBC

Deník Mladá fronta DNES pořídil obsáhlý rozhovor s podnikatelem Radovanem Krejčířem, toho času uprchlíkem na Seychelách.

Krejčíř, obviňovaný ze zločinného spiknutí, miliardových podvodů a přípravy vraždy tvrdí, že poskytl sociální demokracii v roce 2002 přes prostředníka půjčku 60 milionů korun; de facto mělo jít o úplatek, protože ty peníze podmínil protislužbou: mimo jiné chtěl ovlivnit privatizaci Unipetrolu a získat podnik Čepro.

Krejčíř tvrdí, že poskytl sociální demokracii v roce 2002 přes prostředníka půjčku 60 milionů korun

Finance, které by se v případě splnění podmínek nemusely vracet, prý přebral a směnku podepsal Stanislav Gross, tehdy místopředseda strany.

A další závažná věc, kterou Krejčíř prohlašuje: neutekl prý ze své vily v Černošicích, jak se dosud tvrdilo, ale policisté, respektive státní zástupce Jaroslav Dolejší ho nechali odejít.

Nebyl oficiálně zatčen, měl přinést z vedlejšího domu dokumenty, týkající se jakési pohledávky u Čepra - a směnku, vztahující se ke Grossovi.

Náhle prý prostřednictvím SMS zprávy zjistil, že byl označen za uprchlíka a začal se bát, že mu policie usiluje o život. Proto při první příležitosti zmizel.

Kdo se to postaral o věrohodnost 'gaunerů'?

Nejjednodušší reakce na Krejčířova obvinění je ta, kterou prezentuje sociální demokracie: ty výroky jsou nepravdivé, dokazuje to mj. dokument, nalezený v Krejčířově vile.

Uprchlík na Seychelách má prý k dispozici aspoň kopii směnky, podepsané Grossem a Konečným, ale tu zatím nikomu neukázal

Uprchlý darebák, jemuž hrozí dlouholetý kriminál, se chce pomstít a zároveň se pokouší ze sebe vyrobit oběť politiky; kdyby se mu to povedlo, měl by v cizině větší klid, větší naději, že nebude předán české justici.

Dost možná to tak opravdu je. Krejčíř svá tvrzení ničím nedokládá, ani se o to moc nesnaží. Má sice údajně originál směnky, ale uzavřené mezi sebou a prostředníkem, podnikatelem Jakubem Konečným.

Ten nemůže říct, jestli k půjčce sociálním demokratům opravdu došlo, nemůže říct vůbec nic, neboť beze stopy zmizel, přičemž není vyloučeno, že v tom měl Krejčíř prsty.

Uprchlík na Seychelách má prý k dispozici aspoň kopii směnky, podepsané Grossem a Konečným, ale tu zatím nikomu neukázal, hodlá ji publikovat teprve v knize o svých dobrodružstvích, která vyjde v listopadu a v Česku se jistě stane bestsellerem...

Kopie se dá padělat

Kopie ale nic neznamená, dá se velice jednoduše padělat.

Kdyby v zemi byla normální situace, mohl by 'každý gauner' vznášet nějaká obvinění směrem k politickým špičkám, ale byla by velká naděje, že mu to veřejnost 'nezbaští'

Stanislav Gross doslova prohlásil: "Za chvíli to bude tak, že každý gauner, který má zlost na policii a stát, si něco vymyslí a z něčeho mne obviní."

Jenomže - a tím se dostáváme k jádru věci - i gauner může mluvit pravdu, i když to třeba obvykle nedělá. Proto je dobře, že Mladá fronta DNES rozhovor s Krejčířem publikovala.

Strašlivá smůla sociálních demokratů je v tom, že Krejčířovo vyprávění vyznívá sice velmi podezřele, ale přitom je p ř e d s t a v i t e l n é, že se to, co popisuje, mohlo opravdu stát.

Svůj příběh zasadil do vyhovujícího kontextu: kolem privatizace Unipetrolu je skandál a vyšetřuje se, Stanislav Gross skončil v politice kvůli skandálu, před pár týdny zemi obletěly televizní záběry ze schůzky, na níž si šéf premiérova kabinetu Zdeněk Doležel (Grossův dlouholetý blízký spolupracovník) řekl o pět miliónů polskému lobbistovi Jacku Spirovi.

Jinými slovy: kdyby v zemi byla normální situace, mohl by "každý gauner" vznášet nějaká obvinění směrem k politickým špičkám, ale byla by velká naděje, že mu to veřejnost "nezbaští".

Odmítnutá OECD - třešinka na dortu

Gross a prakticky celá jeho strana se však mohutně zasloužili o to, aby veřejnost zabrala. Když už jsou součástí českého politického života lidé jako Doležel, Spira, strýc Vik, novinář Rod, podnikatelka Libuše Barková a další, proč by k nim nemohli přibýt větší ryby, Krejčíř a Konečný?

Každého napadne, že když speciálně cvičená policejní jednotka vrazila do Krejčířova domu a dovolila mu, aby se odporoučel, zavání to korupcí nebo divadlem

Kuriózní je, že Krejčířovi nahrávají i okolnosti zmateného a zpackaného policejního zásahu.

Každého například napadne, že když speciálně cvičená policejní jednotka 18. června vrazila do Krejčířova domu a přitom ponechala podnikatele bez dozoru a dovolila mu, aby se odporoučel, zavání to korupcí nebo divadlem, to jest nějakými vedlejšími a veřejně nepřiznanými zájmy, které zásah provázely nebo dokonce motivovaly.

Každého to napadne u policejního sboru, jehož důstojníci prokazatelně spolupracovali s organizovaným zločinem.

K dovršení všeho potvrdili policisté, kteří nechtěli zveřejnit svá jména, že Krejčířovo líčení zásahu je v zásadě přesné a že státní zástupce Dolejší se "choval nestandardně".

Pokud tedy aféra sociální demokraty poškodí, mohou si za to z velké části sami. Stejně jako za to, že musejí věnovat vysvětlování "causy Krejčíř" nesrovnatelně větší úsilí, než je jim milé.

Aféra Krejčíř, stejně jako Unipetrol, jsou aféry, v nichž se objevuje podezření na korupci. Jako jakási "třešnička na dortu" proto vypadá zpráva, že české úřady na poslední chvíli zrušily plánovanou návštěvu expertního protikorupčního týmu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, tedy OECD. Odložená má podle mluvčího ministra spravedlnosti administrativní a technické příčiny...

Další buldozer kontra "vrtošivý stařík"

Premiér Jiří Paroubek zaznamenal tento týden nepřehlédnutelné úspěchy: zaprvé splnil svůj slib a s pomocí komunistů protlačil do druhého čtení v poslanecké sněmovně novelu zákoníku práce, která podle kritiků dává nadměrnou moc odborům.

Co je větší obcházení ústavy? Klausovo odůvodněné zdržování nebo tahle Paroubkova klička?

A za druhé oznámil, že se rozhodl udělat ministrem zdravotnictví šéfa České lékařské komory Davida Ratha.

Prezident Václav Klaus ho ale zatím odmítl jmenovat, protože Rath neodstoupil z funkce v komoře. Klaus to zjevně vidí jako střet zájmů - a má úplně pravdu. Je těžko představitelné, aby Rath jako representant jedné zájmové skupiny v resortu získal nejvyšší funkci a ještě si podržel tu profesní.

Prezident má na svůj postup zjevně právo i podle zákona: ústava mu sice neumožňuje, aby si ministry vybíral, ale nedává mu žádnou časovou lhůtu, v níž by je musel do úřadu instalovat.

Jako znepokojivý se nopak jeví přístup předsedy vlády Jiřího Paroubka: řízením zdravotnictví pověřil ministra práce a sociálních věcí, ale z Davida Ratha udělal dočasně prvního náměstka, který může postupovat stejně, jako by byl ministrem.

Co je větší obcházení ústavy? Klausovo odůvodněné zdržování nebo tahle Paroubkova klička?

'Umanutý mocnář'

Česká politika je zjevně v těžké krizi. Ke sporu mezi premiérem a prezidentem v takto vyhraněné a otevřené podobě vůbec nemuselo dojít. Kdyby Jiří Paroubek jednal s Václavem Klausem jako s politickým partnerem dopředu, kdyby se ujistil, že jeho kandidát nebude mít problém.

Rathovo chování je hlavně vůči prezidentovi - ať už má na jeho osobu člověk jakýkoli názor - přinejmenším neslušné

Takový postup je otázkou elementárních politických návyků v každé civilizované zemi, nikoli věcí nějakých sympatií mezi Hradem a Strakovou akademií.

David Rath se už stihl jako čelný politik výrazně projevit - a dát najevo, že ke zlepšení politické kultury v Česku moc nepřispěje. Nejdřív prohlásil: "V krajním případě by mohl být započat proces odvolání prezidenta za porušování ústavních principů."

Nejenže vůbec není v jeho kompetenci posuzovat, co je a co není ústavní krok, ale hlavně je to vůči prezidentovi - ať už má na jeho osobu člověk jakýkoli názor - přinejmenším neslušné.

Zároveň je to taky to nejmírnější, co David Rath o Klausovi prohlásil - nazval ho návdavkem "vrtošivým staříkem" či "umanutým mocnářem." V předvolebním Česku je zjevně "přebuldozerováno".