Ondřej Štindl analytik BBC

Odpor proti vládnímu návrhu zákoníku práce pak podle Jičínského může být projevem touhy po návratu - jak řekl - dickensovského kapitalismu.

Ilustroval tím, řekněme, filosofický podtext debaty, která se v Česku o zákoníku práce vede, v níž je možné vidět i spor o to, kdo dnes v Česku a vůbec v Evropě představuje síly pokroku, a kdo je hlasem reakce, tedy těch, kdo brání zavedené pořádky proti nutným změnám.

Podle jedné verze staví levice hráz návratu ke starým "dickensovským" pořádkům

Podle jedné verze staví levice hráz návratu ke starým "dickensovským" pořádkům, v nichž fakticky bezprávní dělníci budou vydáni napospas ziskuchtivosti zaměstnavatelů.

Ta druhá zas vypráví o pravici, snažící se zbořit hradbu z paragrafů, jíž levice chce opevnit české pracující v iluzi, že změny, jimiž celý svět prochází, se jich nedotknou.

Výsledkem pak údajně bude, že česká ekonomika bude ztrácet a nakonec na to nejvíc doplatí právě ti, koho má nový zákoník práce chránit.

Samozřejmě, že nejde jen o nějakou filosofii, ale také o praktickou politiku a zájmy stran, odborů a jejich - vůbec ne pejorativně řečeno - klientů ve společnosti.

Česká a do jisté míry evropská levice tady řeší kvadraturu kruhu.

Je to síla, hájící zájmy - jak se často říká - "lidí práce" a také zájmy těch, koho současná pokračující globalizace vystrkává na okraj společnosti, a kdo třeba práci nemají.

Jenomže zájmy těchhle dvou skupin jsou často protichůdné.

Stačí připomenout floskuli, s níž se "člověk práce" během své kariéry nesčetněkrát potká - od střední školy až po svoje poslední zaměstnání: "Jestli se ti tady nelíbí, tak na ulici čeká spousta lidí, kteří by dost stáli o to místo, kterého si nevážíš."

Ta druhá zas vypráví o pravici, snažící se zbořit hradbu z paragrafů, jíž levice chce opevnit české pracující

V zájmu držitele místa je, aby se ti "lidé na ulici" nedočkali, aby byl chráněn třeba proti tomu, kdyby jeho zaměstnavateli činili "nemravné nabídky" toho typu, že budou třeba více pracovat za méně peněz.

Pro sociální demokraty a vlastně i pro odbory je v tomhle smyslu bližší košile než kabát.

Jejich klienty jsou především ti zaměstnaní, třeba i proto, že to jsou jaksi spolehlivější voliči - tedy v tom smyslu, že k volbám spíš chodí.

Pro komunisty je sice atraktivní, aby lovili hlasy mezi lidmi, které jejich sociální situace přivedla k radikalizaci názorů.

Vlastně ale potřebují, aby ti lidé nějaké důvody k té radikalizaci měli.

V bitvě o zákoník práce tak vlastně ani tolik nejde o zákoník práce - fakticky se o něm bude rozhodovat u voleb.

ODS dává jasně najevo, že současný návrh - i kdyby teď parlamentem prošel - její vítězství nepřežije.

Především se v ní ukazuje, kdo je v politice pro koho.

A pro koho tam také nikdo není.