Břetislav Rychlík herec a režisér

Sbírá přes půl století na celém terénu Moravy, takřka ve všech jejích regionech, učí tanec v jeho původní podobě a všemožných variantách. Věnuje se s nezničitelnou energií dětem a mladým lidem na vesnicích.

To jsem o ní věděl. Teď se z jednoho nekrologu dovídám, že zapisovala i v oblasti těšínského Slezska, Kravařska i u moravských Chorvatů, na Českomoravské vrchovině, na Chodsku, samozřejmě i na Slovensku, ale také u Lužických Srbů, v Polsku v oblasti slezských goralů či u české menšiny v Jugoslávii, srovnávala a studovala k tomu množství pramenných zpráv a popisů.

Etnochoreoložka Zdenka Jelínková, rodačka z horňácké Velké nad Veličkou, zemřela 5. října v Brně.

Zdenka Jelínková se narodila v roce 1920, ve světě obklopeném ještě lidovou kulturou jako životním stylem a řádem

Ve vzpomínkách na ni čtu, že vykonala dílo zakladatelské ve svém oboru, které má pro lidový tanec týž význam, jako Sušilovy a Bartošovy sběry pro lidovou píseň.

Skoro se mi chce kacířsky říct, že zapsat zpěv a písničku je i lákavější, vděčnější i jednodušší.

Nakonec i Janáček se svými spolupracovníky už mohl používat voskové válečky, když zrovna nechtěl psát noty.

Znáte noty na dupot tanečníků v jejich nekonečných lidových improvizacích a variantách?

Mám doma metodickou příručku věnovanou paní Jelínkovou. Jmenuje se Tance z Nové Lhoty. Tedy jenom z jedné jediné svérázné horské dědiny na Horňácku.

Je v ní úžasně popsán tanec, včetně různých nákresů. Zkoušel jsem si jednou v slivovicovém opojení v Javorníku podle té příručky tančit a kupodivu já, takové taneční poleno, jsem se cítil povznesen.

Když jsem s horňáckými přáteli dělal pořad k výročí obce Javorník, osvětlila mi až dodatečně, co všechno jsme spáchali, třeba jakou historii má v Javorníku zapsaný tanec palicový.

Že má kořeny v zbojnictví. Koho by to mezi pokornými protestanty napadlo?

Pro samotné Horňáky měla Zdenka Jelínková tento význam.

Spoluzaložila Horňácké slavnosti a jejich líheň festival Mladé Horňácko. Věděla, že hlídat tuto autentickou enklávu moravského folklóru od cizích vlivů bude mít v budoucnu nesmírnou cenu.

Zlínský etnograf Karel Pavlištík považuje záznamy tanců Zdenky Jelínkové za klíč, kterým pomohla otevřít poklady

Ona sama se narodila v roce 1920, ve světě obklopeném ještě lidovou kulturou jako životním stylem a řádem.

Od hmotné kultury, práce, běhu roku a obyčejů, přes píseň a tance.

Dnes, v zběsilém tempu života, v té naší reality show, ve světě, kdy má každá horňácká obec celý svět ve svém pokoji prostřednictvím satelitů, internetu, má takové tvrdošíjné lpění na hodnotách předků rysy donquiotství.

Zlínský etnograf Karel Pavlištík považuje záznamy tanců Zdenky Jelínkové za klíč, kterým pomohla otevřít poklady.

Až ty tisícovky návštěvníků Strážnických slavností či Horňáckých slavností budou každoročně u vytržení prožívat s dalšími generacemi ten spontánní projev lidského těla, jakým jsou varianty lidového tance, bude to největší pocta dílu Zdenky Jelínkové.

Pocta, o které se jen může zdát desítkám politiků této země, kteří tak rádi jezdí na lidové slavnosti být blíže lidu země, ale několik let nedokázali prosadit ocenění jejího ve světě ojedinělého díla.

Návrh na státní vyznamenání prezidentem republiky, předložený několika osvícenými poslanci a senátory, je totiž už několikátý.

Zdenu Jelínkovou už toto handrkování nebolí. Pro skromný obor etnochoreografie a odkaz její práce by ten řád byl symbolickým, povzbudivým a šlechetným gestem.