Viktor Šlajchrt redaktor týdeníku Respekt

Líbilo se mu také, jak názorně informuje o jejich zjištěních televizní zpravodajství. Od doby, kdy se živí ovsem, pohrdá masožravci.

Lidé prostě fujtajblovým historkám rádi naslouchají. I proto měly televizní reportáže z kontrolních akcí takový úspěch

"Po takových zprávách si ty své pečínky prima vychutnají," říkal s poťouchlým přísvitem v očích.

Jen málokdy se zásah státních úřadů setká s tak kladným přijetím u celé veřejnosti.

Na své si přišli i pojídači gulášů a bůčků, neboť lidský smysl pro pozemské rozkoše bývá maličko zvrácený a nechá se rád rozdráždit i lecčíms nechutným.

Vzpomínám na dávné prázdninové brigády ve výrobě. Potravinářské závody sice platily nejméně, ale člověk si odtud odnášel spoustu skvělých fujtajblových historek, jimiž pak mohl po celý školní rok ohromovat spolužačky.

Úspěšný jsem byl například se strupatým pekařským tovaryšem, jenž měl ve zvyku otírat si pot z celého těla hrstí chlebového těsta a pak je vracet do díže.

Svěřil se mi tenkrát, že mu dělá dobře, když po práci v hospodě pozoruje hosty, jak přikusují pečivo k polévce. Slastně se kochal svou tajnou převahou.

Lidé prostě fujtajblovým historkám rádi naslouchají. I proto měly televizní reportáže z kontrolních akcí takový úspěch.

Symbióza státního úřadu s kamerami se zdá vysoce efektivní - nešvary jsou zveřejněny ihned po odhalení.

A pokud by tady někdo měl královskou pravomoc, mohl by k potěšení lidu nepoctivého kramáře okamžitě ztrestat vykoupáním v řece, jak bývalo zvykem ve středověku.

Dohled nad kvalitou potravin rozhodně nemíním zpochybňovat, jen souborně definovaní viníci mi trochu vadí: v létě to byli Číňané a Vietnamci, nyní nadnárodní obchodní řetězce.

Nenahrávají takto zacílené kontroly tradiční xenofobii? Sám přece vím od zasvěcených vypravěčů, že to v českých provozovnách rozhodně není o moc lepší.

Ale může to být i jinak. Nedávno jsem se v restaurantu sešel se dvěma známými, kteří píší do novin odvážné komentáře, v nichž si berou na mušku nejmocnější veličiny zdejší politické scény.

Když nám podmračený výčepní přinesl pivo, rezignovaně si povzdechli, ale špatnou míru se odvážili komentovat, teprve až se vzdálil mimo doslech.

Přiznávám, že ani já ji nezkritizoval, i když se živím literární kritikou.

Co když kontroloři i reportéři prostě jen spoléhají na asijskou zdvořilost a na korektnost západního managementu zřetězených velkokrámů. Třeba by si na pořádného českého hospodského či řezníka ani netroufli.