Petr Fischer analytik BBC

Její výkon ve funkci se zcela jistě zařadí mezi nejslabší v historii.

Přestože Milada Emmerová začala vládnout zdravotnickému resortu v polovině volebního období, mohla tedy tušit, že když bude chtít něco musí jednat rázně a rychle, chyběla jí od začátku jasnější koncepce.

"Koncepci mám v šuplíku, budu ji muset jen oprášit a rozepsat," řekla ministryně zdravotnictví při nástupu do funkce.

Skutečné koncepce - tedy ucelené představy o tom, co je třeba pro zlepšení finančních problémů udělat - se ale nikdo nedočkal.

Milada Emmerová (...) do poslední chvíle trpělivě čekala na ortel předsedy vlády - zesměšněná, ponížená

Milada Emmerová propadla i v komunikačních schopnostech. Situací, kdy ministryně před novináři nebyla schopna souvisle vysvětlit záměry svého úřadu, bylo opravdu mnoho - příkladem budiž protikuřácký zákon, v němž se fakticky znovu povoluje kouření v restauracích během oběda.

Jenže ministryně nebyla schopna jednat ani s těmi nejpřirozenějšími partnery, s lékaři a pojišťovnami.

Její práci zprostředkovatele dohody nakonec musel vzít do ruky sám premiér, bylo to ponižující, jiní by už dávno odstoupili, protože funkce ministra tím de facto přestala být naplňována.

Ne tak Milada Emmerová, ta do poslední chvíle trpělivě čekala na ortel předsedy vlády - zesměšněná, ponížená.

Boj o zdravotnické zákony

Premiér Jiří Paroubek ve středu BBC řekl, že si na práci Milady Emmerové cení důležitých zdravotnických zákonů, které dostala do sněmovny.

Je to paradox, protože právě zmiňované normy vyvolaly rozruch v krajích a byly také jedním z důvodů, proč nespokojení soukromí praktičtí lékaři na jeden den přerušili své ordinace.

Ale premiér věděl, proč něco takového říkal. Zmiňované zákony mají důležitý cíl: přesvědčit voliče, že jejich sociální jistoty, tedy státem jištěné zdravotnictví, budou za každou cenu udrženy.

A že je to právě sociální demokracie, která brání privatizaci lékařské péče, jež by ohrozila především nejchudší vrstvy obyvatelstva.

Boj o zdravotnické zákony v parlamentu měl být emblémem předvolebního boje mezi sociálně odpovědnou ČSSD a nezodpovědnou pravicovou opozicí, která se kvůli oportunním lidovcům usídlila i ve vládě.

Spor o několik narychlo sepsaných norem zatemňuje podstatu věci. Hlavním problémem českého zdravotnictví jsou přece nadměrné kapacity a nadužívaná péče.

Čeští občané k lékaři chodí velmi rádi, až patnáct krát za rok, tedy až třikrát častěji než lidé v jiných evropských zemích. A lékaři ani pacienti nejsou ničím motivováni k tomu, aby tento stav změnili.

'Největší změna' ve zdravotnictví za 10 let

Obrovský deficit Všeobecné zdravotní pojišťovny, který letos dosáhl 11 miliard a který by se, pokud by nedošlo ke změnám, příští rok zvedl až na 20 miliard, donutil premiéra Paroubka k akci.

Paroubkovu dohodu s pojišťovnami lze označit za největší změnu ve zdravotnictví za posledních deset let

Jeho dohoda s pojišťovnami završená tento týden, je prvním důležitým krokem vpřed. Je to sice jen řešení na jeden rok, ale jsou v něm zabudována některá opatření, jež je třeba udržet.

Mimo jiné je to snížení nákladů na léky. Předseda vlády šel v tomto směru nebývale daleko, když souhlasil se zmrazením lékových výdajů na úroveň roku 2004.

Možná ještě důležitější jsou však pravomoci pojišťoven, které by napříště mohly rozhodovat o tom, kdo vypadne a kdo zůstane v systému hrazeném z veřejného zdravotního pojištění.

Rozhodovat má kvalita, a je už také známo, že příští rok nedostane smlouvu pět až sedm procent zdravotnických zařízení.

I slušný a potřebný plán premiéra Paroubka má některé slabiny.

Neví se například, kde pojišťovny vezmou lidi na kontrolu kvality práce lékařů, a jak konkrétně se ušetří za léky.

Přesto lze Paroubkovu dohodu s pojišťovnami označit za největší změnu ve zdravotnictví za posledních deset let.

Dohoda totiž jasně naznačuje směr do budoucna, takže i nástupce Milady Emmerové nebude muset tápat.

Causa Unipetrol: vyšetřovací komise

Tento týden česká Poslanecká sněmovna zažila několik bouřlivých rozprav. První se týkala vzniku komise pro vyšetřování případné korupce během privatizace Unipetrolu.

Z /vyšetřovací/ komise se nakonec stal badatelský projekt, který bude zkoumat prodej českých chemických podniků od polovině 90. let

Z komise se nakonec stal badatelský projekt, který bude zkoumat prodej českých chemických podniků od polovině 90. let.

V neuvěřitelně krátké době, do konce ledna příštího roku, mají poslanci odhalit a podrobně zanalyzovat všechny chyby a nepravosti, k nimž při prodejích státních podílů došlo.

Rozšíření působnosti komise obhajovali na plénu sněmovny sociální demokraté.

Důvodů byla celá řada, například, že je nutné prozkoumat, jak podnikatel Andrej Babiš získal vliv na podniky Unipetrolu, protože právě jméno Babiš je při podezřeních o korupci klíčové.

Poslanci ČSSD jen těžko zastírali, že důvodem je hlavně rozšíření zodpovědnosti i na vlády před rokem 1998. Výsledek šetření komise se tak dá dopředu cvičně předpovědět: došlo-li při převodech státních podílů k mírným pochybením, pak za to v určité míře mohou skoro všichni politici, kteří se tomuto problému kdy věnovali.

Spoluodpovědnost mají všichni, kteří v České republice vládli. Jediní, kdo se vyšetřování komise nemusejí vůbec bát, jsou tedy komunisté. Proto také tak ochotně pomáhali ČSSD v rozmělňování celého případu.

Nakonec přece jen může být všechno jinak, protože polská prokuratura v Krakově, která šetří podezření z korupce při prodeji Unipetrolu polské polostátní firmě PKN Orlen, v pátek oznámila, že už brzy požádá o výslech patnácti svědků z České republiky.

Mělo by jít o ministry, bývalého předsedu vlády Grosse nebo Andreje Babiše. Česká parlamentní komise možná bude muset se svými politickými závěry ještě chvíli počkat.

Bitva o rozpočet

I druhá ostrá přestřelka ve sněmovně tento týden stála za to. V prvním kole slovní bitvy o státní rozpočet se napovídalo dost a dost.

Škoda jen, že při televizních politických diskusích je k vidění většinou jen souboj hluchých politických dogmatiků

Opoziční ODS vytáhla tradiční zbraně ČSSD a kritizovala vládu zleva.

Důchodci, rodiny z dětmi, chudí, ti všichni za vlády socialistů chudnou a chudnou, tvrdil například místopředseda ODS Petr Nečas, jinak stínový ministr obrany, v poslední době ale i expert na ekonomická čísla.

Při vší úctě k rétorické výmluvnosti Nečasově, mnohem zajímavější byl přímý střet dvou ministrů financí, toho skutečného, Bohuslava Sobotky, a toho stínového, Vlastimila Tlustého z ODS.

Šlo o to nejpodstatnější: je deficitní hospodaření ČSSD pro život v Česku přínosné?

A je opoziční plán ODS na rovnou daň lepší alternativa, která skutečně odbourá staré dluhy, nechá lidem více peněz a přitom zvýší výběr daní?

Byla to velmi důležitá diskuse, která není tak často k vidění.

Sobotka i Tlustý po většinu času nebyli demagogičtí, prali se za svou pravdu přímo a logicky.

A kdo tuhle diskusi viděl, mohl díky tomu sám posuzovat pro a proti obou variant. Škoda jen, že při televizních politických diskusích je k vidění většinou jen souboj hluchých politických dogmatiků.