|
Případ Kožený | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Americký a český případ Viktora Koženého jsou v řadě ohledů velmi podobné. V obou kauzách vše začalo u privatizačních kuponů a nesplněných slibů. V Americe i v Česku se Koženému podařilo získat přízeň vlivných lidí, dokonce i významných politiků. V obou zemích se po dlouhém zpoždění justice pustila do šetření jeho činů a začala Koženého stíhat. Jediný podstatný rozdíl lze najít v tom, kam tato snaha nakonec vedla. Zatímco čeští vyšetřovatelé marně usilují o vydání Koženého, Američané se dopracovali až na okraj jeho možného vydání. Měli v tom slušnou výhodu. Jejich dohody s Bahamskými ostrovy se podle všeho vztahují na případy korupce, což je jedno z hlavních obvinění Viktora Koženého, a to podle velmi přísného amerického zákona o korupci v zahraničí. Kožený sice není americký občan, ale vzhledem k tomu, že pro obchodní účely založil ve Spojených státech firmu, kterou provozoval s dalšími dvěma obviněnými Američany, zákon o korupci se vztahuje i na něj. Americká strana má větší páky, jejichž síla pochopitelně vychází i ze snahy vlivných a bohatých lidí, kteří Koženého slibům o ázerbajdžánském zlatém dole uvěřili. Ale ani to ještě stoprocentně nezaručuje, že Kožený nakonec bude vydán. Budou to soudy, které rozhodnou o vydání a případně o kriminální vině, je tu ale ještě soud jiný - morální, při němž už byl Viktor Kožený odsouzen v Česku i v Americe. U tohoto tribunálu ale musejí stát i lidé, kteří Koženému dali prostor k podvádění. O české kuponové privatizaci a nedostatečném zákonném ošetření správy kuponových fondů se už namluvilo a napsalo hodně. Všichni, které to ještě vůbec zajímá, si určitě dobře pamatují, kdo z politiků se kolem Koženého točil a kdo mu plácal po zádech. V jejich případě je možná ještě jistá omluva, že vše bylo v dobré víře - kdo mohl tušit, že Kožený bude podvádět. V americkém případě taková omluva možná není. Všichni, kdo s Koženým vyrazili na zlatokopeckou výpravu do Ázerbajdžánu, museli vědět, že jdou na mimořádně rizikový trh, do země, kde v žádném případě nevládne právo v euroamerickém smyslu. Rodinný klan Alijevů, který dodnes vládne této bývalé sovětské republice, nikdy nedělal nic zadarmo - bez úplatku tu zkrátka nic nejde. Kožený sliboval dobré kontakty, průvodcovské služby, každý z angažovaných amerických podnikatelů musel vědět, že to bez korupce v Ázerbajdžánu nepůjde. Soud bude jen těžko posuzovat nějakou spoluúčast, vina v morální rovině je ale téměř nezpochybnitelná. Lidé, kteří za sebe nebo za fondy dávali peníze do projektu Viktora Koženého, rozhodně nebyli žádní slabomyslní naivkové. Bude-li Viktor Kožený vydán, souzen a odsouzen, nikdo ho určitě litovat nebude. Nemělo by se ale zapomínat, že ke svým činům potřeboval nenápadnou pomoc snaživců různého druhu. Soud nad nimi si musí udělat každý sám za sebe, i když koho z nich - v Česku i ve Spojených státech - to bude skutečně bolet. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||