Adam Drda analytik BBC

Představuje jakýsi vyloženě antipolitický úřednický typ, který se dostal do politických funkcí nedopatřením: neumí se většinou srozumitelně vyjadřovat ke složitějším věcem, nedokáže odhadnout, kdy je čas k odejít nebo se postavit premiérovi a trvat na svém, říká věci, po jejichž vyslechnutí člověk zůstává zírat s otevřenou pusou.

Paroubek s Miladou Emmerovou zachází tak, že jí člověk trochu lituje, ale zároveň ví, že je dobře, když z funkce odchází

Když Stanislav Gross před časem jmenoval do čela úřadu vlády esenbáka Pavla Přibyla, hájila to Emmerová slovy: "Já sama jsem byla patnáct let v KSČ a taky jsem nikomu nic zlého neudělala".

Nepochybně to myslela upřímně. Stejně jako teď: odchází, "její resort" se rozkládá, ale Milada Emmerová sděluje: "Všechno, co jsem chtěla udělat, se podařilo."

Premiér Jiří Paroubek, který na veřejnosti neustále prohlašoval, že o jejím odvolání neuvažuje, jí najednou vyhodí z vlády a zdůvodní to tím, že ministerstvo není v dobrém stavu.

Na to Milada Emmerová reaguje slovy: "Já netvrdím, že je v dobrém stavu."

Pokud se z ní skutečně stane jednička plzeňské volební kandidátky, bude to mít sociální demokracie v tom kraji asi poměrně těžké...

Paroubek s Miladou Emmerovou zachází tak, že jí člověk trochu lituje, ale zároveň ví, že je dobře, když z funkce odchází, že ji dokonce nikdy neměla získat.

Jenže kdo by byl za stávajících podmínek dlouhodobě "výrazně dobrý ministr"?

Nezmění-li se zásadně systém, nemá žádný smysl sypat do něj miliardy korun a pořád nové ministry. A změna systému jde zase proti předvolebním zájmům ČSSD

Zdravotnictví je snad nejnevděčnější resort: politická kariéra se tam udělat nedá, protože šéf musí být výjimečně schopný, obratný a pracovitý člověk, odhodlaný nepřetržitě s někým bojovat, čelit obrovskému množství různých zájmů.

Nejenže má sociální demokracie takových lidí minimum, ale co je horší, dosud nikdy pořádně nevěděla, co si se zdravotnictvím počít, takže ministr se nemá o co opřít.

Zdravotnictví je oblast, na níž se nejlíp předvádí sociální cítění politiků. A zároveň oblast, která vzdoruje starým socialistickým receptům.

Jinými slovy, nezmění-li se zásadně systém, nemá žádný smysl sypat do něj miliardy korun a pořád nové ministry. A změna systému jde zase proti předvolebním zájmům sociální demokracie.

Schopný člověk, který chce udělat kariéru v politice, do takového začarovaného kruhu nevstoupí, neschopný se bude držet nahoře deset, dvanáct měsíců a skončí jako Milada Emmerová.

Kdyby se ministrem stal David Rath mělo by to na první pohled jistou logiku - teoreticky by se věc mohla vyvíjet stejně, jako když si moudří šlechticové vypěstovali z pytláků schopné hajné.

Jenže to je jen teorie, která v politice zpravidla nevyjde.

Jiří Paroubek prostě potřebuje člověka, který by působil rázně a do voleb hasil nejhorší maléry. To je role, kterou David Rath snad může naplnit.

Nemá smysl, aby se do čela ministerstva postavil lobbista, nejhlasitější dlouholetý představitel jedné - rozpolcené - zájmové skupiny

Jinak ale nemá vůbec žádný smysl, aby se do čela ministerstva postavil lobbista, nejhlasitější dlouholetý představitel jedné - rozpolcené - zájmové skupiny.

To je asi stejné, jako udělat ministrem obrany člověka, který dlouhá léta bojuje všemi prostředky jen za platy důstojnického sboru, ať to stojí cokoli.

Znepokojivě působí i dopředu vyhlášená loajalita Davida Ratha: sice prosazoval spoluúčast pacientů, ale kdyby se stal ministrem, nechal by prý své dosavadní názory plavat, protože zadání by od ČSSD bylo jiné.

Nemělo by to být tak, že člověk hájí představu, které věří, a když ví, že ji nebude moci naplnit, tak se do vysoké funkce nedere?