Martin Hála sinolog

Nikdo to nechápal lépe než čínský reformní vůdce Teng Siao-pching, který kdysi kormidloval chod dějin krátkými bonmoty, donekonečna omílanými státní propagandistickou mašinérií.

Straničtí teoretici se mohli do roztrhání vetchých těl přít, co ještě je a co už není komunismus, ale Teng se s teorií moc nepáral: "Pomalý růst není žádný socialismus," pravil, a bylo vymalováno.

Po volbách chystá Paroubek nový tiskový zákon - zdalipak se v něm odrazí čtyři základní principy?

Čína se vydala cestou radikálních tržních reforem, a prskající politruky táhla za vlasy s sebou.

Český premiér Paroubek se sice do žádných velkých reforem nehrne, ale Tengova razance mu zjevně imponuje.

Po nedávné návštěvě Číny si oblíbil jeho výrok, že nezáleží na tom, zda je kočka bílá nebo černá, hlavně když chytá myši.

Čínský patriarcha si to přísloví kdysi vypůjčil od zemitých rolníků ve své rodné provincii S'-čchuan na obranu tržních metod proti komunistickým ideologům.

Třeba ovšem připomenout, že jeho pragmatismus nebyl bezbřehý.

Jakmile se Číňané začali v duchu jeho kočičí filozofie dožadovat na konci sedmdesátých let svobody slova, odpověděl vyhlášením tzv. čtyř základních principů, o nichž diskutovat nelze.

Následovalo zatýkání aktivistů a monstrproces s Wej Ťing-šengem, jemuž soud vyměřil za jeho publikační činnost na Zdi demokracie 15 let.

Nezáleží na tom, zda je kočka bílá nebo černá, ale republiku si rozvracet nedáme.

Také Paroubek ví, že ideový pragmatismus končí tam, kde začíná pravicový oportunismus.

Po volbách chystá nový tiskový zákon - zdalipak se v něm odrazí čtyři základní principy?

Ohledně škůdců a rozvracečů několik jmen již padlo. Výběr je široký, podle Paroubkových slov je na osmdesát procent novinářů proti ČSSD.

U koaličních partnerů je procento škůdců zřejmě ještě vyšší.

Premiér se ocitl v sevření nepřátel, naštěstí se však může spolehnout na opoziční komunisty. A proč také ne, nezáleží přece na tom, zda je kočka bílá nebo černá...

Můžeme si ale vůbec komunisty představit jako kočky?

S obezřetností sobě vlastní se spokojím s konstatováním, že podobenství o bílých a černých kočkách v případě spolupráce s komunisty příliš nesedí.

Ester Kočičková, a ta by o tom měla něco vědět, nabízí jiné přirovnání ze živočišné říše.

Opakovat ho nebudu. Jednak je ještě v živé paměti, ale hlavně, co když nám tady Paroubek v tiché koalici s marťany skutečně prosadí nový tiskový zákon, člověk nikdy neví.

Nerad bych skončil jako Wej Ťing-šeng. S obezřetností sobě vlastní se spokojím s konstatováním, že podobenství o bílých a černých kočkách v případě spolupráce s komunisty příliš nesedí.

To už by se spíše nabízel jiný kočičí příměr, totiž slavná Schrödingerova kočka.

Rakouský fyzik Erwin Schrödinger se kdysi pokusil demonstrovat některá úskalí kvantové mechaniky na pomyslném experimentu, při němž by zavřel živou kočku do ocelového válce se skleněnou kapslí kyanidu.

Existuje pravděpodobnost, že kočka kapsli rozšlápne a otráví se. Dokud však válec neotevřeme, nevíme, kdy a zda se to skutečně stalo, a kočka je tak z našeho pohledu současně živá i mrtvá.

Kvantová mechanika je náročná disciplína.

Selským rozumem sečuánských rolníků však snadno pochopíme, že Schrödingerova kočka, ať už bílá nebo černá, se při podobném experimentu dříve či později otrávit musí.

Pragmatismus a láska ke zvířatům nám velí buď tu kočku do žádného válce s kyanidem nestrkat, anebo ji zase rychle vytáhnout ven a kyanidu se nějak bezpečně zbavit.

A jaké z toho plyne pár měsíců před volbami poučení?

Nezáleží na tom, zda je kočka bílá nebo černá, hlavně když to není otrávená kočka Schrödingerova.