Adam Drda analytik BBC

Ale přesto: současné dění "v resortu" a kolem něj má politický rozměr, ukazují se v něm věci, které mají jakousi obecnou platnost nebo přesah.

Mít Jiřího Paroubka za šéfa zjevně není žádný med. Milada Emmerová v minulosti byla a je všechno jiné, než vzdorná a svéhlavá politička, v úřadu velmi loajálně "plní zadání" a "úkoly", jak pořád dokola zdůrazňuje, často je to jedna z mála věcí, které lze z jejího nepříliš průzračného vyjadřování vyrozumět.

Ve zdravotnictví to ale vře, stávkuje se, každý je na kordy s každým

Paroubek jí za to na veřejnosti dosud odměňoval slovy uznání a plné podpory. Vzájemný vztah česká média donedávna s jistou ironií označovala za "idylu".

Proč ta idyla, to se dá těžko říct, když sám musí už dávno vidět, že Emmerová na úřad nestačí.

Ale mluvil o ní s plnými sympatiemi, takže by se mu mělo věřit, že to myslí vážně - a paní ministryně mu to taky dosud evidentně věřila, zvlášť když už v srpnu Paroubek vyhlásil, že nehodlá do voleb vyměňovat ministry, protože by to na tak krátkou dobu nemělo smysl.

Ve zdravotnictví to ale vře, stávkuje se, každý je na kordy s každým. Jiří Paroubek by tedy nakonec rád, aby se trochu "zlepšila komunikace".

To v českém pojetí většinou znamená zajištění dočasného klidu: průšvih zůstane průšvihem, zdravotnictví bude dál černá díra na peníze, jenom se utlumí vzrušená debata.

Premiér prosazuje, aby na ministerstvo zdravotnictví nastoupil jako náměstek-hasič prezident lékařské komory David Rath.

Jeho kariéra od časů, kdy jako neznámý lékař zakládal Lékařský odborový klub musí Paroubkovi imponovat.

Rath, který evidentně míří do politiky, prohlašuje, že "možnost ovlivnit něco z pozice jednoho z náměstků je relativně slabá", takže by o přijetí funkce uvažoval pouze v případě, že bude moci "zásadně rozhodovat o celém resortu".

Emmerová by se de facto dostala do situace, kdy by o všem rozhodoval Rath a ona by nesla politickou odpovědnost

Předseda vlády podle neoficiálních zpráv ten požadavek sdílí, navenek ale říká, že na žádných jménech netrvá a Rathův nástup je "věcí interní debaty mezi ním a ministryní."

Zkuste si představit dejme tomu náměstka, který nastoupí se stejnou podmínkou na ministerstvo vnitra či průmyslu - je to nejen neběžná věc, ale je to absurdní.

Od Paroubka je tlak vůči Emmerové v téhle věci až neuvěřitelně nekolegiální, zvlášť když to doprovází kouzelným výrokem, že se "jedná o běžnou pomoc podřízenému".

Emmerová by se de facto dostala do situace, kdy by o všem rozhodoval Rath a ona by nesla politickou odpovědnost.

Nejdřív v duchu dosavadní loajality hodnotila Paroubkův záměr kladně, pak si ale zjevně uvědomila, co se chystá a začala říkat, že "tento model je pro ni nepřijatelný".

Na to se Jiří Paroubek - aspoň podle tisku - rozčílil a pohrozil jí vyhazovem. Pak ministryně začala mluvit o "zvažování rezignace" - po pravdě řečeno, co jiného by jí taky zbývalo?

Trochu to celé připomíná Paroubkovo počínání kolem Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové.

I jí nejdřív vyslovoval podporu, pak začal zvažovat, co je pro něj výhodnější, a nakonec ji odvolal.

Jako by i tady Paroubek zvažoval: zkusme, jak se věci vyvinou, dejme Ratha na ministerstvo, Emmerová to bude jistit, když se Rath osvědčí, půjde Emmerová pryč.

Možná to má být politicky pragmatické chování, vypadá to ale jako alibismus a pokrytectví.

Těžko věřit politikovi, který soustavně deklaruje rozhodnost a odhodlanost, přitom si věčně nechává dokořán zadní vrátka a není ochoten podstoupit minimální premiérské riziko: odvolat starého a jmenovat nového ministra.