Ondřej Štindl analytik BBC

Pro ni dramatické dny, kdy před jejím úřadem demonstrovaly stovky lékařů, jí ovšem nakonec přinesly radostné zjištění - v úřadě ministryně zdravotnictví zůstane, jestli bude chtít - přinejmenším to tak v tuto chvíli vypadá.

A je to také svým způsobem logické. Milada Emmerová je totiž pro kabinet Jiřího Paroubka ministryní téměř ideální.

Milada Emmerová je totiž pro kabinet Jiřího Paroubka ministryní téměř ideální

Co premiér od jejího resortu teď potřebuje? Především klid.

Během několika měsíců do voleb by se asi stejně nedalo dosáhnout víc než zabránit, aby se zdravotnický systém dostal z té současné z periodicky se opakujících krizí a vbrzku se nepropadl do další.

Konkrétní kroky, s nimiž premiér v končícím týdnu přišel, k tomu cíli docela možná povedou.

Zároveň se Jiřímu Paroubkovi jistě bude hodit, pokud bude pro veřejnost zcela evidentní, že ona stabilizace je dílem právě Paroubkovým, že byla dosažena ani ne tak díky ministerstvu zdravotnictví, jako spíš jemu navzdory.

Poslušná ministryně

Odvolat Miladu Emmerovou by ovšem z Paroubkova hlediska byla chyba - vypadalo by to totiž, že premiér, jak se říká, podlehl tlaku ulice, konkrétně protestujících privátních lékařů.

Sociálně demokratický předseda vlády navíc najde jistě víc voličů mezi těmi, v nichž slova o finanční spoluúčasti budí obavy, než mezi doktory, jejichž zástupci taková slova pronášejí.

Je totiž zřejmě ochotna bez odmlouvání přijmout roli političky ne tak docela svéprávné

Byl by to tedy - s mírnou nadsázkou řečeno - ústupek třídnímu nepříteli.

A tady se dostáváme k té "ideálnosti" Milady Emmerové. Je totiž zřejmě ochotna bez odmlouvání přijmout roli, kterou jí tento scénář určuje, tedy roli političky ne tak docela svéprávné.

Ministryně, za kterou dělají rozhodnutí jiní, a které také jiní určují personální obsazení jejího úřadu - včetně toho, kdo bude tvořit jeho nejužší vedení.

Vydrží i to, když šéf lékařské komory David Rath, pro média vysvětluje, že dělba práce mezi ním a Emmerovou by - pokud by se stal náměstkem - spočívala v tom, že Rath by dělal zdravotnictví a ministryně blíže nespecifikovanou politiku.

Jen dá najevo platonické přání, aby ve vedení úřadu nepůsobila jako figurka, což se jistě dá zařídit. Zkrátka ukazuje se, že Milada Emmerová je prostě ministryní do nepohody.

Pokuta reality (shows)

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila na tuzemské poměry velké pokuty televizím Prima a Nova kvůli údajným obscenitám, které se před desátou hodinou objevují v reality shows VyVolení a Velký bratr.

Lidé vybraní do soutěže podle ředitele Primy představují reprezentativní vzorek populace a pořady ukazují reálný život

Způsob, jímž jednotliví soutěžící mezi sebou komunikují, a jejich chování vůbec, prý ohrožují mravní výchovu mládeže a situace, jaké se v rámci pořadů předvádějí, by se proto před desátou hodinou neměly objevit na obrazovce.

Ředitel televize Prima Martin Dvořák v té souvislosti v Interview BBC řekl, že žánr reality show neumožňuje nějak operativně zasáhnout do děje, pokud běží v přímém přenosu.

Jinak se jeho televize prý snaží, vulgární výrazy ze záznamu "vypípává", změnit hodiny vysílání nemůže a proti rozhodnutí rady se odvolá k soudu.

Lidé vybraní do soutěže navíc podle Dvořáka představují reprezentativní vzorek populace a pořady ukazují reálný život, jsou jaksi pravdivé. Jak se to vezme.

Možná, že v souvislosti reality show by bylo dokonce možné použít oblíbený výraz Vladimíra Justa "etiketní podvod".

Umělé situace

Martin Dvořák jistě má pravdu v tom smyslu, že obyvatelé populárních vil nepřeříkávají nějaké naučené repliky a nikdo jim nepředepisuje, jak se mají během soutěže chovat.

Jenomže přeci nejde jenom o tohle. Televize nastavuje nějaké parametry situace, v níž soutěžící žijí, a ty parametry do určité míry předurčují jejich chování.

Pokud je někdo zavřený v naprosté izolaci ve vile s lidmi, které si nevybral, nemá tam moc co dělat kromě plnění různých více či méně slaboduchých úkolů, a je v dostatečné míře zásobován šampaňským, byl by v tom čert, aby po nějaké době nezačal alespoň trochu vyvádět.

Televize se může hájit tím, že některá 'ošklivá' slova vypípne, zároveň ale dělá vše proto, aby ve vile bylo jaksi peprno

Přinejmenším tak, aby se z toho - v situaci, kdy záznam běží čtyřiadvacet hodin - nedal každý den udělat nějaký ten krátký sestřih.

Nemluvě o tom, že Dvořákova slova, podle nichž obyvatelé vily představují jakýsi reprezentativní vzorek obyvatelstva, jsou asi tím nejbrutálnějším odsudkem české společnosti, jaký poslední dobou zazněl.

Televize se tedy může hájit tím, že některá "ošklivá" slova vypípne, zároveň ale dělá vše proto, aby ve vile bylo jaksi peprno.

Koneckonců média a asi i diváci chtějí právě tohle a televize se jim to vcelku úspěšně snaží dodat.

Stačí si vzpomenout s jakou asertivitou moderátorka na Primě - pravda už po desáté hodině - s otcem jedné ze soutěžícím řešila, zda se diváci mohou těšit nato, že poté, co si ve sprše "konečně" sundala podprsenku, přijdou na řadu i kalhotky.

Naivní šmírování

Lidé tedy mohou sledovat realitu zvnějšku manipulovanou, dopředu naprogramovanou a navíc vyselektovanou střihem, který z ní extrahuje náznaky story a vyloučí těch cirka sedmadevadesát procent totální nudy, kterou by pro diváka znamenal kompletní záznam života kohokoliv včetně Jessieho Jamese.

Ta "realita" je ovšem manipulovaná i zevnitř, soutěžící přeci dobře vědí, že jsou sledováni, a že musejí zaujmout, aby přežili. Tak se v rámci svých fyzických i psychických možností snaží.

Skutečnému voyeurovi přece přináší vzrušení to, že pozoruje lidi ve chvíli, kdy netuší, že jsou pozorováni

Kritici reality shows o nich často mluví jako o voyeurských pořadech, což je vlastně docela nepřesné. Skutečnému voyeurovi přece přináší vzrušení to, že pozoruje lidi ve chvíli, kdy netuší, že jsou pozorováni.

VyVolení i Velký bratr tedy mohou přinést upokojení jen velmi naivnímu šmírákovi.

Může se zdát, že televize jsou po rozhodnutí rady v defenzivě. V dlouhodobé perspektivě si ovšem mohou být jisty vítězstvím.

Pokud se jim reality show vyplatí a udrží si diváky, na obrazovkách zůstanou, třeba v trochu jiném čase, třeba s nějakou kosmetickou úpravou. Stejně tak se dá čekat, že po první a druhé přijde třetí, čtvrtá, pátá a další.

A protože také budou potřebovat nějak zaujmout, přihodí trochu víc toho, co na prních sériích zaujalo.

Koneckonců i Hollywoodu to tak chodí - ve "dvojkách" bývá vždy víc mrtvých a větší exploze než v prvních dílech.

Na první VyVolené a Velkého bratra třeba budou jednou náruživí diváci vzpomínat s nostalgií fanouška Henryho Millera, kterému přišel pod ruku jeho první slabikář.