Mikuláš Kroupa zpravodaj BBC

	Průměrný plat filahrmonických sboristů je 12 tisíc

Průměrně desetkrát vystupuje na slavných světových pódiích.

Spolupracuje například se slavnou Berlínskou nebo Izraelskou filharmonií.

Možná pro většinu lidí je tedy překvapením, jaké honoráře tito zpěváci berou.

Pražský filharmonický sbor je příspěvkovou organizací ministerstva kultury. Tabulkový plat těchto jediných českých profesionálů je pod celorepublikovým průměrem.

Jejich čistý měsíční příjem není vyšší než dvanáct tisíc korun. Je tedy zhruba na úrovni uklízečky na ministerstvu kultury.

Tabulkové platy

Většina muzikantů si musí nějak přivydělávat - brigádami, různými hudebními záskoky, prostě, co se naskytne, ale především šetří.

"Vyžít se z platu nedá a mně osobně to připadá velice nedůstojné. My šetříme na dietách na zahraničních cestách. Takže český umělec si s sebou na zahraniční zájezdy vozí potraviny," říká člen sboru Tomáš Kanzl a dodává:

Umělec, který reprezentuje Českou republiku na nejvyšší úrovni z této slávy nic nemá Tomáš Kanzl

"Dostali jsme se tedy do situace, že umělec, který reprezentuje Českou republiku na nejvyšší úrovni z této slávy nic nemá."

Za muzikantský plat se prý stydí i nejvyšší úředníci ministerstva kultury, ale tabulky jsou tabulky, konstatuje náměstek ministra kultury Petr Koutný:

"Pochopitelně průměrný plat pro špičkové umělce kolem 12 tisíc nepůsobí z hlediska kulturního člověka příliš příznivým dojmem. Není to však pouze záležitostí činovníků v kultuře. Týká se to i církví a podobných oblastí."

"Je to záležitost celkového objemu peněz, které ze státního rozpočtu putují do rezortu kultury, je to 0,49 procent ze státního rozpočtu."

Učení nebo komorní hra

Z jedenácté platové třídy se tito zpěváci dostanou do třídy dvanáct, až se zákonem sloučí tento sbor s Českou filharmonii.

Je nás hodně a nedá se uplatnit v žádném orchestru Lucie Zdichová

Pro muzikanty je tato varianta ještě horší, protože slučování provází i reorganizace. Nejméně dvanáct zpěváků má dostat výpověď, což podle mnohých světových dirigentů poškodí kvalitu sboru.

Přijít o práci je pro české muzikanty mnohem horší než zoufale nízké platy.

Sehnat novou práci a tím i pravidelný příjem je v České republice pro muzikanta, který není špičkovým, veřejně známým sólistou, téměř nadlidský výkon.

To vám potvrdí každý čerstvý absolvent konzervatoře nebo dokonce hudební akadmie. Nejhůř jsou na tom klavíristé.

"Je nás hodně a nedá se uplatnit v žádném orchestru, takže připadá v úvahu jenom učení nebo komorní hra a to je asi všechno," říká absolventka konzervatoře, šestadvacetiletá Lucie Zdichová a pokračuje:

"Další možností je hrát v divadlech, ale neklasická hudba se na státní konzervatoři moc neučí Takže je to velmi těžké."

Luci Zdichová měla po škole jasno, chtěla jít učit - a to se jí povedlo. Dva roky už pracuje v lidové škole umění za jedenáct tisíc čistého.

Chybí propagace?

Co Čech to muzikant, říkává se, ale to je právě ten problém - obrovská konkurence. S tím se ale musí většina hudebníků smířit.

Dnes platí, že pokud se chcete prosadit na světová pódia, musíte být nejlepší.

Jenomže světová pódia by se měla o českých muzikantech také něco dovědět. Jenže ministerstvo kultury české hudebníky prý málo propaguje.

"V posledních pěti letech se podle mě více věnovalo propagaci památek a divadel, ale nevěnovalo se mnoho na propagaci hudby," upozorňuje odborář usilující za zlepšení pracovních podmínek Tomáš Hanzl z Pražského filharmonického sboru.

"Konkurenční prostředí je pro hudebníky realita. Ale zeptáte-li se jich, co by si představovali ve svém životě, tak chtějí určitý druh jistoty. Třeba že se dostanou do nějakého subjektu, kde se budou moci plně věnovat své práci.

Ale náměstek ministra kultury Petr Koutský oponuje - propagace je dost:

"Ministerstvo kultury v rámci svých možností se o propagaci stará. Vzpomeňme napíklad na velmi úspěšný projekt Česká hudba.

"Jinak co se týká marketingu jednotlivých příspěvkových, tak ten je plně v rukách těcho organizací."