Adam Drda analytik BBC

Ten obraz je takřka nesnesitelné klišé, stejně jako konstatování, že "spravedlnost je slepá".

V případě komunistických zločinů je česká spravedlnost nejen slepá, ale ještě tomu poněkud dementní, chromá, celkově neschopná.

Skoro šestnáct let po pádu totalitního režimu přichází Úřad pro vyšetřování a dokumentaci zločinů komunismu, krátce ÚDV, se sdělením, že Nejvyšší státní zastupitelství "začne zkoumat", zda se bolševičtí vysídlovači sedláků nedopouštěli zločinů proti lidskosti.

V případě komunistických zločinů je česká spravedlnost nejen slepá, ale ještě tomu poněkud dementní, chromá, celkově neschopná

Co už může být absurdnější?

Likvidace českého venkova podle sovětského vzoru, totální rozbití tradiční venkovské společnosti a zmaření tisíců individuálních "sedláckých" osudů, to je jeden z nejhnusnějších komunistických zločinů.

Není neznámý, filmoví i rozhlasoví dokumentaristé jej stihli zmapovat, zabývají se jím odborné historické práce, zejména dílo Karla Jecha "Soumrak selského stavu". Před ministerstvem zemědělství už nějakou dobu stojí pomník obětem násilné kolektivizace.

Plně na místě je tedy otázka: co dělal ÚDV, že téma nastoluje teprve ve chvíli, kdy aktéři "vypořádávání se s kulaky" musejí být nutně buď po smrti nebo těsně před ní? Stačí počítat: komunističtí funkcionáři či estébáci, kterým bylo dejme tomu v roce 1951, kdy začala "akce K" pětadvacet let, jsou dnes devětasedmdesátiletí.

Kolik takových lidí asi žije? Kolik jim bude, až se státní zastupitelství k něčemu rozhoupe a až se dostanou před soud? A kolik soudů asi pošle do vězení nemocného staříka?

Neselhal ale jenom Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Státní zastupitelství důležitě upozorňuje: "podstatné je, zda se jedná o zločin proti lidskosti nikoli z hlediska obecného vnímání, nýbrž z hlediska mezinárodního práva. Jde o problém velmi komplikovaný."

Pro ilustraci onoho "komplikovaného problému" si stačí představit modelový příklad: rodina - jedna z několika tisíc - žije a pracuje na vlastním statku, který vybudovaly předchozí generace.

Státem, v tomto případě komunistickým, je buď lákána "k dobrovolnému" vstupu do JZD či státního statku, kam odmítá jít, anebo se naopak rozhodla, že vstoupí, aby unikla vystěhování a je jí v tom zabráněno.

Brzy přijde z rozhodnutí Národního výboru (na základě předchozího politického rozhodnutí KSČ) o pole a pastviny. Má-li štěstí, jsou jí přiděleny nejneúrodnější pozemky v kraji a nadiktovány nesplnitelné dodávky. Poté, případně zároveň, je okradena o krávy, koně, ovce.

Nakonec, ale ne vždy, často hned na začátku, je jí "znárodněn" statek. Muži zpravidla brzy končí v uranových dolech nebo v táboře nucených prací za neplnění dodávek (to jest sabotáž) nebo za nadávky na režim (což je podvracení); ženy s dětmi jsou vystěhovány desítky až stovky kilometrů od domova.

Krutost komunistů byla vypočítaná, usilovali o co největší ponížení lidí, kteří o rudou ideologii nestáli

Vzpomínky sedláků, údajných "vesnických boháčů" jsou často strašlivé. Násilné vystěhovávání provázely sebevraždy lidí, kteří nechtěli opustit rodné domy.

Krutost komunistů byla vypočítaná, usilovali o co největší ponížení lidí, kteří o rudou ideologii nestáli, případně byli odhodláni proti ní bojovat.

Na Vysočině je znám případ rodiny, naložené na nákladní auto a vystěhované na Štědrý večer.

Nový příbytek, v němž měly rodiny nařízeno žít, byl často ve stáji nebo chlívě.

Domů se vystěhovaní sedláci nesměli vrátit, často tam nesměli ani na pohřeb nejbližších příbuzných.

Ještě v 80. letech se stávalo, že jejich potomci nesměli studovat nebo zastávat vyšší funkce v zaměstnání coby "kádrově nespolehliví" potomci kulaků...

Zvažovat u těchto případů, zda se jednalo o zločiny proti lidskosti, evidentně odporuje nejen "obecnému vnímání" spravedlnosti, ale zcela zjevně i jakýmkoli civilizovaným právním normám.

Dá se předpokládat, že soudy s aktéry "Akce K", pokud vůbec začnou, asi neskončí zrovna slavně.

Bylo by dobré, kdyby se té mimořádně temné části českých dějin věnovala pozornost aspoň při výuce dějepisu...