Petr Fischer analytik BBC

V rakouských novinách se kromě strachu z islámu a rozšíření muslimské menšiny v relativně homogenním Rakousku psalo hodně i o strachu ekonomickém, ale pokud by Turecko do unie vstoupilo, bylo by to jen velké ekonomické oživení, které by ostatní země nutilo ke zvyšování konkurenceschopnosti.

Pokud by Turecko do unie vstoupilo, bylo by to jen velké ekonomické oživení, které by ostatní země nutilo ke zvyšování konkurenceschopnosti

Bojí-li se Rakušané právě tohoto čerstvého větru, pak se staví proti principům, na nichž dnes unie stojí.

To je také největší problém průtahů jednání s Tureckem, během nichž se hledají všelijaké zástupné problémy.

Evropská unie má pro vstup vypracovaný docela jasný a průhledný systém: každá země musí splnit mnoho podmínek, posuzuje se kvalita demokracie, dodržování lidských práv, úroveň trhu.

V případě Turecka se ale vymýšlejí nové bariéry a další dodatečné podmínky, protože Turecko není případ jako každý jiný.

Politika české vlády se v posledních měsících posunula spíše rakouským směrem.

Ministr zahraničí Cyril Svoboda se chytil politického, velmi citlivého tématu uznání Kypru ze strany Turecka, ale další argumenty mu chybějí.

Řekne-li ministr Svoboda, že se bude pečlivě dohlížet na plnění kritérií pro vstup, je to jako by řekl, že dříve se to nedělalo.

Pečlivé hodnocení, včetně pravidelných monitorovacích zpráv, je přece základ jednání o vstupu, takovou banalitu si ministr zahraničí mohl odpustit, pokud jeho výrok ovšem nemá být čten tak, že Turecko není vítáno ani českou stranou.

Premiér Jiří Paroubek, který se vidí v postavě německého kancléře Gerharda Schrödera, by měl vstupní jednání s Tureckem logicky podporovat už proto, že německá SPD je plně pro.

Ostatně stejný postoj má i britská sociální demokracie. Přesto premiér v poslední době spíše váhá, kam se přiklonit.

Jediným opravdovým zastáncem vstupu Turecka do unie tak zůstává prezident Václav Klaus, který náhle mluví o tradicích evropanství ve velmi pozitivním smyslu.

A prezidentovi v tom přizvukuje stínový ministr zahraničí za ODS Jan Zahradil. Je to dáno tím, že ani jeden z nich nechápe Evropskou unii jako primárně hodnotový projekt, založený na křesťanské tradici.

Pro prezidenta i pro Jana Zahradila by unie měla být především zónou volného obchodu.

V případě Turecka se vymýšlejí nové bariéry a další dodatečné podmínky, protože Turecko není případ jako každý jiný

"Evropská unie není totéž, co Evropa," řekl před časem prezident, "není proto důvod, proč by Turecko nemohlo do unie vstoupit."

Diskuse o vstupních jednáních s Tureckem je dalším krokem v hledání odpovědi, zda je unie něčím víc než jen účelovým politickým spojením.

Cyril Svoboda a řada konzervativních politiků odpovídají: jistě že je něčím víc, unie je především společenstvím jistých kulturních, civilizačních hodnot.

Václav Klaus, Jan Zahradil, ale třeba i Tony Blair a Gerhard Schröder by už tak přísní nebyli. Společný hospodářský zájem je důležitější.

Blair a Schröder navíc vždycky sázeli na postupnou proměnu turecké společnosti. Vždyť kdo si dnes ještě troufne říci, že Turecko je typická muslimská země.