Petr Fischer analytik BBC

V Českých Budějovicích tehdy Miroslav Grebeníček zvítězil nad Vojtěchem Filipem jen o 30 hlasů a už na tiskové konferenci hned po volbě Grebeníček s Filipem naznačovali, že ke změně na postu předsedy do příštího sjezdu skutečně dojde.

Filip se mnohem zkušenějšímu komunistovi Grebeníčkovi ve všem vyrovná, ať už jde o demagogii či účelové zneužívání demokratického právního systému

A už tehdy mysleli na volební kampaň, v níž by relativně neokoukaný flexibilní Filip mohl vypadat přece jen lépe než kovaný soudruh staré stylu Grebeníček. Zmiňovaná tisková konference byla zajímavá i z jiného důvodu.

Vojtěch Filip na ní působil mnohem agresivnějším dojmem než bojovný Grebeníček, zejména pak ve chvílích, kdy se novináři ptali na to, kdy komunisté konečně a nadobro odsoudí svou minulost a veřejně a dostatečně hlasitě se omluví za dobu komunistického bezpráví.

Zatímco zkušený politik Grebeníček na novináře zahrál rozčilení a pak spustil proud obvyklých výmluv, Vojtěch Filip se opravdicky rozhněval a byl ochoten se do krve emotivně hádat za pravdu strany.

Filip není žádný Grebeníček s lidskou tváří, jak se kdosi pokusil zavtipkovat.

Letos padesátiletý Filip se mnohem zkušenějšímu komunistovi Grebeníčkovi ve všem vyrovná, ať už jde o demagogii, účelové zneužívání demokratického právního systému, klení na adresu Američanů, NATO a Evropskou unii nebo sugestivní nadšení pro starou komunistickou ideu.

Filipova ideologická vystoupení v parlamentu, když už se do nich nový předseda KSČM pustí, patří k nejzapálenějším a pro mnohé jistě i k nejhrozivějším.

Rozhodně nelze mluvit o projevech šéfa moderní levicové strany evropského střihu.

Vojtěch Filip vstoupil do komunistické strany v roce 1983, patřil k těm mladším komunistům, kteří věděli, že vstup do strany jim otevírá slibnou kariéru.

Už o tři roky na to podle archívu StB začal spolupracovat s tajnou policií, Filipův svazek ukazuje, že ideového spolupracovníka s krycím jménem Falmer k aktivní pomoci StB nemusel nikdo nutit.

Filipův svazek ukazuje, že ideového spolupracovníka s krycím jménem Falmer k aktivní pomoci StB nemusel nikdo nutit

Sám nosil pečlivě vypracované zprávy o tom, jak jeho kolegové na cestách do západního Německa zrazují socialistickou republiku.

Filip v roce 1993 vysoudil osvědčení, že ho StB registrovala bez jeho vědomí, soud nedohledal svědky, ale Filipův svazek z odborníků dosud nikdo nezpochybnil.

Od Vojtěcha Filipa si KSČM slibuje hodně, možná i vstup do vlády, ale to by Filip musel udělat několik vstřícných kroků vůči ČSSD: musel by se distancovat od minulosti a přijmout realitu mezinárodní a evropské politiky, pak by ho Jiří Paroubek možná jednou pozval i k vládním jednáním.

Filip je flexibilní politik, ale tak radikální změna v dosavadní politice komunistů - přestože podle mnohých jde jen o formalitu - by se nemusela líbit skalním komunistickým voličům, kteří by to mohli chápat jako zradu.

A potom: bylo by to velké vnitrostranické riziko, i na minulém sjezdu Filip uspěl nikoli proto, že by se tak od Grebeníčka lišil, nýbrž proto, že je mu v mnoha ohledech podobný.

Dnešní předseda Filip říkává, že KSČM nemusí nikam spěchat, bude-li dostatečně trpělivá, přímého podílu na moci se jednou tak jako tak dočká.

V tomto volebním období se trpělivá práce Filipově straně mimořádně vyplácela.

Bude-li po příštích volbách šance dostat se ještě o kus dál, mohl by ctižádostivý Filip podlehnout představě, že to bude on, kdo 17 let po listopadu 1989 přivedl komunisty zpátky do vlády.

Odpovědnost ale není jen na Filipovi a rozhodnutí jeho strany. Je především na sociální demokracii koketující s KSČM jako s parlamentním partnerem.

A pak na voličích, kteří příští rok budou házet hlasy politikům bez ideologických a jiných skrupulí.