Adam Drda analytik BBC

Už minulý týden před ním varovali v novinách, tento pátek přijali usnesení, v němž se praví, že spolupráce ČSSD a KSČM představuje "ohrožení vítězství demokracie nad komunismem".

Musí být dost těžké vládnout s lidmi, kteří dávají najevo, že v jejich očích jste na úrovni vepříka

Šéf strany Miroslav Kalousek také prohlásil, že KSČM je "zločinecká organizace".

Lidoveckému zděšení a pobouření se nelze divit: premiér Jiří Paroubek definitivně ukončil izolaci a výrazně zrychlil instalaci komunistů do normálního politického života.

Zároveň se ukázalo, že představy jeho strany o smyslu koalice jsou poměrně divoké. Paroubek obvinil Kalouska, že mu nejde o "blaho lidu", nýbrž o koryto - a musí být dost těžké vládnout s lidmi, kteří dávají najevo, že v jejich očích jste na úrovni vepříka.

Sociální demokraté navíc lidovce označili za podrazáky a vyzvali je, aby změnili své chování, to jest přestali prezentovat vůči ČSSD kritické názory (například pokud jde o zákoník práce) a nehlasovali s opoziční ODS (například v kauze Unipetrol).

Ovšem co platí pro jednoho, druhého se netýká: soudě z rozličných vyjádření sociálně-demokratických politiků, může se ČSSD spojovat s kýmkoli, nejen s komunisty, ale i s Marťany.

Přímo řečeno: lidovci mají být rádi, že jsou rádi a držet "hubu a krok".

Lidovci už nejsou 'jazýček na vahách'

Problém je v tom, že lidovci na to všechno nedovedou adekvátně politicky reagovat.

Paroubek pragmaticky odhadl, že pro podstatnou část voličů neznamená KSČM nijak velký problém - a dá se říct, že obrátil role

Především jsou zcela zaskočeni tím, že Paroubek se s komunisty vůbec paktuje. Z čistě mocenského hlediska to udělal chytře.

"Klidná síla" lidovců vždycky vycházela z toho, že byli, jak praví klišé "jazýčkem na vahách". Mohli kdykoli hrozit odchodem z vlády, přičemž věřili, že jednotný postup s KSČM je pro šéfy ČSSD tabu.

Paroubek jim tuhle taktiku znemožnil: pragmaticky odhadl, že pro podstatnou část voličů neznamená KSČM nijak velký problém (podle agentury STEM jich je pro vládu s podporou komunistů nebo s jejich přímou účastní 38 procent) - a dá se říct, že obrátil role.

Teď je to ČSSD, která může lidovecké postavení v kabinetu kdykoli zpochybnit. Případný pád koalice Paroubkovi nevadí, může přece vládnout zdánlivě menšinově.

Lidovci sbližování "rudých a červených" označují za zásadní problém a vyzývají Paroubka, aby toho nechal, ale přitom nevědí, co si počnou, když toho nenechá.

Skřípající argumenty

Kalousek říká, že z vlády nemohou odejít, aby nevyklízeli "rudým" místo, mohou prý jenom varovat, apelovat a zveřejňovat svá prohlášení.

Proč neudělat volby dřív, když rozdíl bude pouhé tři měsíce? Na rozdíl od trpného přihlížení by to bylo plnohodnotné politické rozhodnutí

Hned z několika důvodů to zní velmi nepřesvědčivě. Za prvé držení pozic, aby do nich nenastoupil někdo horší, je známá výmluva a taky spolehlivá cesta k úpadku.

Znamená to degradaci principů, které člověk vyznává, postupné otupění. Ti "horší" stejně přijdou a ti lepší přestanou být výrazně lepšími.

Druhý bod se týká "vysvětlování" a "apelů": budou-li lidovci pořád dokola pateticky označovat sbližování "rudých a červených" za ohrožení demokracie a přitom proti tomu nic nepodniknou, za chvíli to bude vypadat směšně a KSČM to jen nahraje.

Stejně jako jí nahrává, když ji Kalousek označí za "zločineckou organizaci".

KSČM taková není: je to strana nebezpečná, extrémní levice, navazující v mnohém na totalitní dědictví, je to ale strana "nástupnická" a jako taková se žádných zločinů nedopustila.

Její pravděpodobný příští šéf Vojtěch Filip podal na Kalouska trestní oznámení, a vyšetřování může jen těžko skončit jinak, než konstatováním, že Kalousek neměl pravdu. I to KSČM pomůže a vzbudí zdání serióznosti.

Lidovci nemusí nutně demonstrativně odcházet z koaliční vlády: Paroubek jim přece doporučil, aby vyzvali k jednání o předčasných volbách. Proč na to tedy nepřistoupit?

Bylo by sice trochu trapné uspořádat mimořádné volby tři měsíce před řádnými, jak zní obvyklý argument, ale nebyla by to žádná hrůza.

Zmíněný argument se totiž dá obrátit: proč neudělat volby dřív, když rozdíl bude pouhé tři měsíce? Na rozdíl od trpného přihlížení by to bylo plnohodnotné politické rozhodnutí.

Co budou v ČR dělat Schröderovi poradci?

Německý sociálně demokratický kancléř Gerhard Schröder dorazil v pátek do Prahy a oznámil, že pomůže premiérovi Jiřímu Paroubkovi a jeho ČSSD s předvolební kampaní.

V hospodářské oblasti Paroubek neudělal skoro nic; od nedávného nástupu sklízí plody práce svobodného trhu a částečně také svých předchůdců

Ještě před Vánocemi přijedou podle Paroubka z Německa dva nebo tři lidé ze Schröderova volebního týmu, kteří českým přátelům pomohou s předvolební taktikou.

Paroubek se v Gerhardu Schröderovi zhlídnul, od německých parlamentních voleb to dost nešikovně ukazuje na každém kroku.

Kancléř ho má zjevně taky rád: po společné večeři v pražském Obecním domě prohlásil, že Paroubka obdivuje kvůli tomu, co pro Českou republiku vykonal.

"Udělalo na mě velký dojem," řekl, "co pan premiér tady v Česku uskutečnil v ekonomice a politice."

To je slovo do pranice: v hospodářské oblasti totiž Paroubek neudělal skoro nic, jenom konstatoval, že země aktuálně nepotřebuje reformy; od nedávného nástupu sklízí plody práce svobodného trhu a částečně také svých předchůdců.

Pokud jde o domácí politiku, kromě obrovského sebevědomí a spolupráce s komunisty se předvedl zejména výroky o potřebě přidusit média a změnit tiskový zákon - a obhajobou zásahu proti CzechTeku, která vypadala jak vystřižená z Rudého práva počátku 80. let.

Budou-li volební poradci ze Schröderova týmu stejně dobře informovaní jako kancléř, nabízí se otázka, k čemu vlastně bude jejich přítomnost sociálním demokratům dobrá.

Tak už běžte, v zájmu 'klidu v koalici'

Vláda na návrh ministra spravedlnosti Pavla Němce odvolala z funkce Nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešovou.

Po všech mediální přestřelkách a vzájemné, veřejně projevované nenávisti, byli zřejmě na odvolání zralí oba, zástupkyně i ministr

Na její místo ministři "na zkoušku" dosadili šéfku královéhradeckých žalobců Renátu Veseckou.

Kuriózní je, že premiér Paroubek nesouhlasil s odvoláním Marie Benešové proto, že by dal za pravdu ministrovi spravedlnosti, s nímž měla vleklý konflikt, že by souhlasil s jeho názorem, podle kterého je na nejvyšším státním zastupitelství zmatek, Benešová svou funkci nezvládá, místo toho se věnuje nevhodným politickým vystoupením v médiích atd.

Naopak: premiér považuje Benešovou za "schopnou profesionálku", nabídl jí vysokou funkci ve státní správě a z funkce jí prý uvolnil proto, aby byl klid v koalici.

To je poměrně svérázný postup: po všech mediální přestřelkách a vzájemné, veřejně projevované nenávisti, byli zřejmě na odvolání zralí oba, zástupkyně i ministr.

Paroubek to věděl a zase jednou se ukázal jako pragmatik: dokud totiž bude vládní koalice existovat, potřebuje předsedu Unie svobody/DEU Pavla Němce jako partnera, který (na rozdíl) od lidovců opakovaně projevuje vděčnost a věrnost.

Němec si tu přepjatou loajalitu (na rozdíl od lidovců) může dovolit, ví, že vzhledem k neviditelné voličské podpoře mu už ve volbách o nic nepůjde.

Přístup k justici je to prazvláštní - a Benešová se může právem cítit dotčena, že se s ní naložilo jako s nějakou věcí.

Musí-li se "klid v koalici" udržovat za každou cenu, není to jen další argument, aby se volby konaly co nejdřív?