Ondřej Štindl analytik BBC

Spíš než předseda ČSSD loučící se před cestou vstříc - jak řekl - obyčejnému životu, jim utkvěl v paměti Jiří Paroubek křičící na všechny strany.

Paroubkova ochota do předčasných voleb jít je zajímavá v kontextu premiérových slov o komunistech a marťanech

Stejně pozoruhodný jako obsah jeho slov pak byl jejich tón. Jiří Paroubek v sobotu z větší části opakoval již dříve řečené - jeho názory na koaliční lidovce, občanské demokraty, prezidenta i média jsou víceméně známy.

Koneckonců ještě před svým nástupem do funkce premiéra Paroubek, řekněme, zaujal svým plánem reformy mediálního zákonodárství, jehož zjevným účelem byla pacifikace médií.

A mluví-li předseda vlády o tom, že nový mediální zákon by měl zamezit tomu, aby se v Česku pěstovalo - jak řekl "balkánské pojetí" novinářské práce, měl by si uvědomit, že sepětí médií - přinejmenším těch veřejných - s vládnoucí stranou je obvyklé právě na Balkáně.

Největší diskusi vyvolalo Paroubkovo přihlášení se k představě předčasných voleb, respektive jeho "přijetí výzvy" ze strany občanských demokratů.

I tady se jedná o jisté vítězství tónu nad řečeným, Paroubek tu výzvu skutečně přijímal hodně hlasitě, nicméně to, zda budou volby o tři měsíce dříve nebo později, skutečně nemá veliký význam.

Paroubkova ochota do předčasných voleb jít je zajímavá v kontextu premiérových slov o komunistech a marťanech.

Z nich se totiž dá vyčíst, že se Paroubek hlásí i k povolební spolupráci s komunisty.

Je evidentní, že opozice, chce-li volby skutečně vyhrát, musí porazit ne ČSSD, ale celý levicový blok sociálních demokratů a komunistů.

Opozice, chce-li volby skutečně vyhrát, musí porazit ne ČSSD, ale celý levicový blok sociálních demokratů a komunistů

Paroubek s KSČM do budoucna počítá a jeho strana to tak - i vzhledem k téměř manifestační podpoře, jakou premiérovi - svému volebnímu leaderovi - dala, to tak chce taky.

Jiří Paroubek poslední dobou často používá slova jako země a lid - osnovatelé aféry Unipetrol neútočí na nějaké konkrétní politiky, ale na ústavní pořádek, sociálním demokratům jde o zemi, občanským demokratům o koryta, Kalousek je nepřítel lidu, sociální demokraté jeho přátelé.

Protivníci Jiřího Paroubka se tak v premiérově rétorice mění v nepřátele státu, protože stát nebo země a premiér jsou jedno.

Jistě je možné v tom vidět jenom předvolební emocionální show. A je fakt, že politikům se prostě stává, že - alespoň ve vlastních očích - splynou se zemí, již reprezentují a útok na sebe vnímají jako nůž vražený do zad vlasti.

Něco podobného nedávno předvedl prezident Václav Klaus, když reagoval na kritiku svých názorů na Evropskou unii, jež zazněla z evropského parlamentu.

Jenomže prezident se v české politice pohybuje už šestnáct let, Jiří Paroubek do tohoto stadia dospěl po pár měsících. Trochu znepokojivé.