Petr Fischer analytik BBC

Pokud něčemu sluší slovo perfidnost, pak je to způsob, jakým sociální demokraté odmítali sestavení vyšetřovací komise

Byla to politická škola po všech stránkách: k vidění byla zručná politická demagogie, to když se ČSSD snažila rozumně vysvětlit, proč jí vadí zřízení parlamentní vyšetřovací nebo když někteří poslanci ODS vysvětlovali, že s rostoucí cenou benzinu roste i výběr spotřební daně, ačkoliv prostým pohledem do zákona je možné zjistit, že spotřební daň u pohonných je pevně daná částka.

Ke slyšení bylo ale mnohem víc. Měl-li někdo mezery v cizích slovech velmi zásadního významu, mohl tu do svého zápisníčku z úst premiéra chytit hned několik pěkných kousků.

Premiérův slovník

Prvním vzácným kusem je slovo perfidnost, které se opravdu už často neslyší.

Premiér posléze hovořil o neloajalitě lidovců, sám ovšem předem nachystal dohody s komunisty

Perfidní, tedy podlí, byli podle premiéra občanští demokraté, kteří se mu snažili vnutit souvislost mezi polskou cestou propuštěného ředitele premiérova kabinetu Zdeňka Doležela, přezdívaného "pět českých na stůl", a určením ceny akcie Unipetrolu při povinném odkupu od malých akcionářů, kde podle ODS firma PKN Orlen díky české Komisi pro cenné papíry a vlivu premiéra podstatným způsobem ušetřila.

Premiér se dušoval, že s předsedou komise se nesešel a že zápis českého velvyslance z jednání v Polsku, který podivné spojení naznačuje, nemá žádnou hodnotu.

Označil to za insinuaci, nepodložené nařčení, což je druhý premiérův přírůstek do posluchačova slovníčku cizích slov.

I toto vyjádření ale bylo poněkud perfidní, protože snížení důležitosti zápisu nelze stavět na čestném prohlášení premiéra. I to se v tak citlivém případu, jakým je nařčení z korupce, musí prověřit.

Vyšetřovací komise

Pokud něčemu sluší slovo perfidnost, pak je to způsob, jakým sociální demokraté odmítali sestavení vyšetřovací komise, zejména pak to, jakým stylem získali potřebné hlasy pro takový blok.

Lidovci avizovali, že dají komisi zelenou, a ČSSD ihned sáhla po pomoci komunistů.

Ti to se svou obvyklou prohnaností nahráli tak, že pro byla jen polovina klubu, protože strana neměla jednotný názor, což se obvykle vidí jen v politicky méně citlivých otázkách.

Zabrždění vyšetřovací komise bylo pro premiéra politicky tak důležité, že se v klidu opřel o pomoc strany, kvůli níž si vládnoucí koalice ve smlouvě vytvářela antikomunistické pojistky.

Premiér posléze hovořil o neloajalitě lidovců, sám ovšem předem nachystal dohody s komunisty, které umožnily schválení zákona zakazujícího převod nemocnic na krajské obchodní společnosti, další dohoda o zákoníku práce je téměř hotova, jedná se o další pomoci vzájemné pomoci.

Vznikl tak zajímavý problém s definicí perfidnosti a neloajality, který snad premiér Paroubek vyřeší už na příštím insinuačním zasedání sněmovny. Zápisníčky s sebou!

'Špinavá hra konkurentů'

Na konci pracovního týdne udělal Jiří Paroubek očekávaný, protože už delší dobu nutný tah.

Konečně odhalil, jak to s údajným uplácením kolem privatizace Unipetrolu bylo, nešlo prostě donekonečna zůstávat v obraném gardu, zvláště ne po smršti perfidností a insinuací ve sněmovně, protože někdo by si nakonec mohl říct, že na nich přece jen bude něco pravdy.

Jde o lukrativní trh s biopalivy, řekl Jiří Paroubek, a obě firmy to považují za záležitost přežití

To, co premiér nakousl před poslanci, dořekl před médii a přinesl tak konečně pádný důvod, proč nemá smysl sestavovat vyšetřovací komisi.

Je to všechno totiž špinavá hra konkurentů, v níž v roli užitečných idiotů pomáhala Nova a možná i Zdeněk Doležel.

Premiér Paroubek vyšel z reportáže televize Nova, kde si jeho, dnes už bývalý, blízký spolupracovník Zdeněk Doležel zřejmě říká o úplatek - podle předsedy vlády ale není ani toto vůbec jisté.

Doležel se tehdy sešel s polským lobbistou Jackem Spyrou, který, jak předsedovi vlády hlásí tajné služby, pracuje pro Tomáše Pitra ze Setuzy.

A právě Pitr celou kauzu rozpoutal, protože chtěl potopit konkurenta Andreje Babiše, jehož Agrofert pomáhal Polákům v privatizaci, ačkoliv zpočátku to měl být právě Pitr.

Jde o lukrativní trh s biopalivy, řekl Jiří Paroubek, a obě firmy to považují za záležitost přežití.

Součást předvolebního boje

Vysvětlení je to logické, ale vůbec ne nové. Podobná skládanka už byla v médiích dávno sestavena.

Jenže premiér má pro tuto verzi razítko tajných služeb, což je něco jako stvrzení pravdy. Dokumenty teď dostanou do rukou policisté a poslanci a premiér doufá, že tyhle důkazy ukončí uměle vyvolanou aféru.

Neukončí. ODS si určitě nenechá ujít závěrečnou zprávu polské komise a bude dál chtít otevření všech privatizačních doložek, dohod a spoustu nových důkazů.

Je před volbami a před volbami se z ruky nepouští žádná šance přitlačit soupeře, v tom má premiér jistě pravdu.

Nepříjemné pro něj je, že v kauze Unipetrol sociální demokraté tuto šanci ODS sami naservírovali, nevymyslela si ji ODS sama.

A jen těžko bez úplné otevřenosti budou teď vysvětlovat, že všechno bylo v naprostém pořádku.

Levicová koalice?

Komise pro Unipetrol, podpořená lidovci, a zákoník práce, dohodnutý vzdor lidovcům mezi ČSSD a komunisty, vyvolaly šarvátku uvnitř vládní koalice.

Lidovecký předseda Miroslav Kalousek varoval před komunistickým nebezpečím a aby mu zabránil, navrhl Jiřímu Paroubkovi kompromis při schvalování zákoníku práce.

Koaliční vládnutí v České republice de facto skončilo, od tohoto týdne začal tvrdý předvolební boj

Předem ovšem musel vědět, že ČSSD nemůže přijmout vypuštění paragrafů o roli odborů, protože ČSSD odbory před volbami nutně potřebuje.

Kalousek se tedy pokusil získat body tím, že Paroubka morálně shodí tím, že řekne, měl jste šanci, pane předsedo, ale vám jde jen o odborové funkcionáře a chcete se objímat s bolševikem.

To se mu do velké míry povedlo, je ovšem otázka, jestli to něco podstatného mění. Jiří Paroubek přece už dávno řekl, že netrpí ideologickými předsudky a když jde o věc, nevadí mu podpora nikoho.

Miroslav Kalousek se navíc dostal do vlastní pasti, protože jen těžko bude vysvětlovat, proč vlastně jeho strana sedí ve vládě s někým, komu podpůrné hlasy komunistů v podstatných otázkách vůbec nevadí.

Vysvětlení lidoveckého předsedy, že tím brzdí přicházející komunistické nebezpečí, příliš neobstojí.

Devět měsíců před volbami je to možná už úplně jedno. Navíc: ne všichni voliči sociální demokracie by uvítali, že jejich lídr před volbami chodí na pravidelné obědy s předáky komunistů.

Každopádně levicová koalice, přímá či nepřímá, se ve sněmovně rýsuje už dlouho a je reálná šance, že po příštích volbách bude fungovat naplno.

Nová tvář KSČM

Stažení Miroslava Grebeníčka z čela KSČM naznačuje, že i komunisté věří v budoucí podíl na vládě, ať už bude jakýkoliv.

Nová tvář, jiná strana, to na voliče platí, i když každý může vidět, že nejpravděpodobnější Grebeníčkův nástupce Vojtěch Filip je v mnoha směrech stejně zručný demagog jako Grebeníček

Lidovci dobře cítí, že levicová koalice je reálná hrozba, průzkum CVVM tento týden potvrdil, že pravicové spojení ODS a KDU-ČSL by nedalo sněmovní většinu dohromady.

I proto Kalousek volí tak tvrdá slova a snaží se burcovat voliče, aby nezapomínali na komunisty v zádech.

Koaliční vládnutí v České republice de facto skončilo, od tohoto týdne začal tvrdý předvolební boj, v němž ODS a KDU-ČSL hrají o eliminaci komunistů na příští čtyři roky.

K tomu, aby se to povedlo, by ale KDU-ČSL musela zvednout své preference na 10 %, ODS zase udržet to, co během posledních tří let získala.

Obojí bude v konkurenci rozjeté ČSSD zatraceně těžké. A karta antikomunismu k tomu sama stačit nebude.