Martin Hála sinolog

Sám jsem poněkud skeptický k argumentům o "hlubších kořenech" terorismu v izraelsko-palestinském konfliktu nebo v chudobě.

Atentátníci z New Yorku, Madridu a Londýna se vesměs rekrutovali z dobře situovaných rodin a konflikt ve Svaté zemi znali leda tak z novinových zpráv.

Brutální scény nesmyslného vraždění nám v celkovém schématu sugestivního vyprávění nakonec nepřijdou při sledování filmu nijak zvlášť otřesné

Ale i kdyby byli skutečně zoufale chudí a bezvýhradně oddaní palestinské věci, těžko tím vysvětlit jejich ochotu brutálně zavraždit co největší množství anonymních obětí, o nichž nic nevědí a osobně proti nim nic nemají, ani mít nemohou.

Legitimizovat takový čin může v očích svých strůjců a jejich sympatizantů pouze zcela specifický pohled na svět.

Do myšlenkového světa radikálů můžeme nahlédnout na příkladu z populární kultury, kultovního filmu Matrix.

Mladý programátor Thomas Anderson alias Neo cítí, že se světem není něco v pořádku.

Po dlouhém hledání nachází skupinu vysoce inteligentních jedinců, úřady označovaných za nebezpečné teroristy, kteří mu vysvětlí, že tento svět je jen iluze, konkrétně počítačová simulace, řízená jakýmisi roboty či stroji.

Neo tuto napohled poněkud výstřední představu přijímá a vrhá se do svaté války za osvobození lidstva od robotů.

A protože svět je jen falešná iluze, nejsou skuteční ani lidé, kteří ho obývají, a náš veskrze kladný hrdina Neo je tak může masakrovat bez výčitky svědomí.

Útlocitní diváci, rovněž zatažení do základní narativní osnovy filmu, s ním přitom nemohou než sympatizovat. Brutální scény nesmyslného vraždění nám v celkovém schématu sugestivního vyprávění nakonec nepřijdou při sledování filmu nijak zvlášť otřesné.

Podobný efekt se zřejmě projevuje u islámských radikálů, kteří přijmou základní narativní fabuli o světě ovládaném nepřáteli pravého a jediného Boha, kteří jsou v jejich očích horší než stroje v Matrixu.

Jejich patologické násilí není motivováno realitou, ale patologickým viděním reality v podobě fantastického narativu o boji absolutního dobra a zla.

Efekt "velkých narativů", tedy uzavřených ideologií deformujících lidské chování, popsal před čtvrt stoletím francouzský filozof Jean-Francois Lyotard.

Velkým ideologiím je u nás asi skutečně odzvoněno; malé špinavé narativy v podobě absurdních pomluv tu však zjevně nacházejí živnou půdu

Ten také předpověděl, že lidé budou v postmoderním světě čím dál méně náchylní velkým narativům naslouchat. Možná. Islamisté zjevně žijí v dobách předmoderních.

Ale i v našem postmoderním kusu světa přežívají podobné ideové konstrukty dál, snad jen ve skromnější podobě dílčích pokroucených představ a předsudků, jakýchsi "malých narativů".

Po rozehnání CzechTechu jsem s velkým zájmem pročítal příspěvky čtenářů v diskusních fórech novin na internetu.

Řada jinak zjevně soudných jedinců byla přesvědčená, že "zákrok" policie byl oprávněný, protože technaři přece porušili zákon - jako by to samo o sobě mohlo ospravedlnit mlácení bezbranných lidí.

Tito čtenáři byli připraveni akceptovat nepřijatelné jenom proto, že chovali negativní, často dosti fantastické představy o chování a mravech fanoušků techna.

Znepokojivé je především to, že démonizující malé narativy cíleně přiživovali někteří politici, např. premiér Paroubek, který se nechal slyšet, že technaři šíří žloutenku a AIDS.

Velkým ideologiím je u nás asi skutečně odzvoněno; malé špinavé narativy v podobě absurdních pomluv tu však zjevně nacházejí živnou půdu.