Jaroslav Jírů publicista

Jak se postarat o to, aby bylo na světě méně chudoby, strachu a násilí. Aby se lidé tolik nebáli o své životy a prožívali je v pokoji.

Paní Ortizová nezachrání světový mír, to nesvede nikdo. Ale trochu to pomůže

Díval jsem se na to v televizi spolu s miliony dalších lidí a přemýšlel o tom, zda mohu těm pánům v bezvadných oblecích s thymolinovými úsměvy nějak pomoci.

Mám snad manifestovat, protestovat, burcovat, bude to vůbec k něčemu? Cítil jsem svou bezmoc silněji než kdy jindy.

A pak jsem se ve francouzském týdeníku Courrier international dočetl o docela obyčejné důchodkyni, která, myslím si, na něco přišla. Našla ten správný článek řetězu.

V jihoamerické Argentině stoupá kriminalita. Mnoho lidí tam spí s revolverem pod polštářem, aby se mohli chránit proti zločincům.

Profesorka zeměpisu v důchodu Lidia Ortiz de Burry, která má v osmdesáti letech šest dětí a šestnáct vnoučat, přemýšlela dlouho o tom, co by proti tomu mohla dělat.

Je členkou Rotary klubu a ta organizace ji jednoho dne poprosila, aby šla pomoci do lidové vývařovny, kam si chodí chudí lidé z La Plata na polévku.

Paní profesorka šla a při tom rozdávání polévky se před ní pojednou otevřel svět, který až dosud vůbec neznala.

Řekla o tom novináři z madridského listu El Mundo: "Začala jsem si s těmi lidmi povídat. Mladá děvčata mi vyprávěla, že se bojí chodit večer ven na ulici, protože se tam často střílí. A tak jsem se rozhodla, že proti tomu něco udělám."

Paní Ortizová zdědila po rodičích peníze, sama netrpí nouzí, a tak se rozhodla, že tu částku použije k něčemu dobrému. Zadala v místních novinách několik desítek inzerátů s tímto textem:

"Dostanete peníze, šaty a potraviny, když přinesete zbraně."

Nejprve nebyl ohlas téměř žádný. Argentinští chuligáni ji pokládali za policejní provokatérku.

A tak si paní Ortizová vzpomněla na děvčata, která chodila do její vývařovny na polévku. Ta chlapcům domluvila a pak už to šlo jako po másle.

Za několik dní měla doma slušný arzenál. Osm set pušek, pistolí a samopalů. Dávala zhruba tisíc korun za kus. Všechno samozřejmě s povolením úřadů.

Rozhodla se pak, že zbraně předá policii. Opatřila si však nejdříve zbrojíře, aby je znehodnotil. Bála se nepoctivých strážců zákona.

Několik set zbraní dala spolku umělců Escombros. Jeden sochař z nich vytvořil velkou skulpturu, pyramidu dvou set padesáti pistolí, kterou opatřil nápisem. Myslím si, že by z něj mohla být pěkná báseň.

"Každá zničená zbraň je vítězství života nad smrtí."

"Dítě neuvidí, jak si jeho otec přikládá pistoli k hlavě."

"Otec nebude muset platit výkupné, aby zachránil svého syna."

"Žena nebude znásilněna s pistolí u spánku."

"Rodina neposlouží jako rukojmí."

"Dům nebude vyloupen."

Myslím si, že paní Ortizová věděla, jak na to. Nezachrání světový mír, to nesvede nikdo. Ale trochu to pomůže.