Petr Fischer analytik BBC

Jak už to ale u těchto analogií s platónskou tématikou bývá, při prvních několika otázkách se ukáže, že tady něco povážlivě kulhá.

V lékařském umění je vždy důležitá diagnostika a správná volba postupů léčby.

Volby v příštím roce nebudou jenom střetem dvou odlišných přístupů k léčení neduhů české společnosti. Bude to především střet dvou diagnóz

Lékař bere vždy ohled na čas, je to jeden z rozhodujících faktorů, který mu diktuje diagnostické ohledání. Je-li nemoc v pokročilém stadiu, musí se jednat radikálně, v moderní medicíně pochopitelně vždy s tišicími prostředky.

Pokud se nemoc ještě naplno nerozběhla, může lékař naopak s ohledem k organismu zvolit konzervativnější cestu bez větších projevů bolesti, musí ale na minimum eliminovat riziko, že by konzervativní léčba dala nemoci čas k posílení a mohutnějšímu útoku.

V politice, držíme-li premiérův příklad, je to podobné. Čeští politici v minulosti většinou volili druhý postup, a několikrát došlo k tomu, že nemoc získala na síle, následná bolestná léčba se poněkud protáhla a ekonomicko-politický organismus se dlouho dostával do formy.

Volby v příštím roce ale nebudou jenom střetem dvou odlišných přístupů k léčení neduhů české společnosti. Bude to především střet dvou diagnóz, od nichž se odvíjí rozdíly mezi radikálnějším postupem ODS a konzervativnější cestou ČSSD.

Sociální demokraté problémy nezakrývají, v posledních letech dokonce otevřeně hovoří o důchodové reformě, což jsou dříve nevídané věci.

Jejich diagnóza je ale optimistická. Česká republika se v ní ukazuje jako velmi zdravá, v podstatě dynamická společnost, která potřebuje jen postupné kosmetické úpravy, což ještě potvrzují tvrdá data o růstu platů a ekonomiky vůbec.

Budou-li se tedy voliči skutečně rozhodovat podle nabídky péče politiků-lékařů, budou muset nutně vzít do úvahy rozdíl v diagnostice, jehož podstata dlí v čase

Jiná kritéria poměřování zdraví společnosti - školství, věda, výzkum, kultura, sociální soudržnost, ekologie, mezilidské vztahy, rozvodovost, kriminalita - se do úvahy příliš neberou.

Občanská demokratická strana tento optimismus tlumí. Její diagnóza jako by chtěla naznačit, že imunita systému není tak dynamická, což by se časem mohlo projevit řadou alergických či ještě horších reakcí.

Rovněž ODS se v diagnóze příliš nezaobírá důležitými "vedlejšími" charakteristikami.

Budou-li se tedy voliči skutečně rozhodovat podle nabídky péče politiků-lékařů, budou muset nutně vzít do úvahy rozdíl v diagnostice, jehož podstata dlí v čase.

Zdá se, že postoj ČSSD žije okamžikem a blízkou přítomností, ODS preventivně usiluje o mírně vzdálenou budoucnost. Oba lékaři ale přehlížejí znaky, které k moderní představě o zdraví nutně patří, což celou volbu nepříjemně komplikuje.

Jiří Paroubek evidentně sází na tradiční představu o konzervativních Češích, podle níž volič sáhne vždy po takovém řešení, které mu zaručí relativně pohodlný a bezstarostný život. Je to zaručený recept, jakési politické perpetum mobile.

ODS naopak doufá, že konzervativní sklony lidu k uklidňujícímu populismu byly už překonány.

Tento střet diagnóz bude mimořádně zajímavý, rozhodně víc než očekávaný střet programů a oslabeného charismatu lékařů.