Jiří Peňás redaktor časopisu Týden

Zatímco výskyt Lenina v oné lokalitě je zřejmě fiktivní, i když v Praze jsou místa, kudy Uljanov skutečně chodil, ba i se proháněl na bruslích, přítomnost věčnosti se v ulici zdá být prokázána a v pátek 16. září v podvečer bude stvrzena i fyzicky a hmatatelně.

Mejla to jednou nevydržel a kameře vykukující z bílého žigulíka řekl: 'Stejně tu jednou bude viset deska: V tomto domě žil undergroundový muzikant Mejla Hlavsa!'

Na zdi domu v Ječné 7 bude v 18 hodin odhalena pamětní deska s prostým nápisem: "V tomto domě řádil v letech 1971–78 skladatel a hudebník Milan Mejla Hlavsa.“

V onom domě, zvaném v tom čase také "Jéčko“, se totiž nalézal - a dosud se nalézá – byt rodiny filozofa Jiřího a psycholožky Dany Němcových a jejich sedmi dětí.

Zde se v 70. a 80. letech nacházel jeden z centrálních bodů české nezávislé kultury a společnosti, místo opředené legendami a pověstmi.

Děje a osudy v oněch pokojích by vydaly na román a já věřím, že jednou ho někdo napíše, možná už napsal.

Milan Hlavsa, vůdčí postavy skupiny Plastic People, by byl jednou z důležitých postav tohoto románu.

Jak se lze dočíst v jeho vzpomínkové knize Bez ohňů je underground, přivedl ho sem Ivan Jirous.

Bylo to na začátku normalizace, když se smyčka nad kapelami, jako byli Plastici, začala stahovat.

Setkání v Ječné, jak Mejla vzpomínal, změnilo život jemu i do té doby spořádané katolické rodině Němcových.

I když se brzy ukázalo, že filozof Němec si s muzikanty "moc o Heideggerovi nepokecá“, nalezli lidé z obou prostředí, intelektuálního a undergroundového, k sobě zvláštní blízkost.

To, jak známo, potom jistým způsobem zamíchalo dějinami státu, který tehdy nebylo možné nazvat jinak než jako policejní.

Svérázný památník inicioval hudebník a Hlavsův kolega Ivo Pospíšil. Vzpomněl si prý, jak někdy na počátku osmdesátých let, kdy spolu pracovali jako kulisáci u E. F. Buriana, trávili pauzy většinou v Jéčku u Němců, v kumbálu, kde Mejla bydlel se svou budoucí ženou Janou Němcovou.

Estébáci monitorovali každého, kdo domem v Ječné 7 jen prošel. Mejla to jednou nevydržel a kameře vykukující z bílého žigulíka řekl:

"Stejně tu jednou bude viset deska: V tomto domě žil undergroundový muzikant Mejla Hlavsa!“

Deska, která bude zdobit a připomínat ony heroické časy, není v pravém smyslu slova deska, nýbrž spíše jakýsi bronzový kvádr kombinovaný s orchestriónem.

Po vhození desetikoruny začne hrát proslulou skladbu Muchomůrky bílé, jíž se Mejla Hlavsa zcela jistě zapsal na věčnosti a složil v ní určitě nejslavnější cajdák českého undergroundu.

Výtvarník Viktor Karlík, autor objektu, promyslel funkci pamětní desky doslova filozoficky, když její dolní části dal tvar poklopu čili desky od kanálu, který svým tvarem může připomenout reproduktor.

Zesnulý hudebník byl většinu svého tvůrčího života nucen pracovat v podzemí, a to i doslova.

Kanál je poklopem, pod nímž podzemí začíná. Zvuky písní tedy budou znít – po vhození mince - z onoho světa skrze kanál.

Dekor jednoho pražského kanálu v sobě z jistého úhlu pohledu zahrnuje shodou okolností písmeno "M“. Tedy písmeno víc než symbolické.

Milan Mejla Hlavsa odešel na věčnost 5. ledna 2001. Nebylo mu ještě ani padesát let.