Jana Franková herečka

Obzor se tu otevírá až kamsi k Blaníku a Stražišti, a možná proto tam má ranní světlo takovou plavnost a soumrak takovou tesknotu.

Přípravy byly tvůrčí - s dětmi a kamarády jsme vymetali stodolu, sekali trávu, upravovali dvůr, z tyčí a papíru vyráběli korouhve, vařili guláš a pekli koláčky...

Přátelé se sjeli za všech konců i končin: devadesátiletý strejka Rýdlů přinesl litry vína, Vorlíčkovi krabici buchet, Bartůškovi obrázek, Grušenka Gruberová přivezla z bavorského Marktlu, rodiště nynějšího papeže, bednu dobrého piva, sousedi přinesli zvon, Jerzy z Polska dovalil karamelky a pan Beneš z Řečice originální gril.

A zvuk zvonku jitřil i rozrážel tesknotu, která se tiše nesla ze strnišť a šípkových keřů

A pak do prosvětlené krajiny vyšlo za zpěvu dlouhé procesí, jak z časů Andreje Rubleva: papírové korouhve vlály ve vánku, naše Anička na čele s malovaným andělem a na konci mladý kněz s červenou štólou.

A zvuk zvonku jitřil i rozrážel tesknotu, která se tiše nesla ze strnišť a šípkových keřů.

Došli jsme až ke křížku, na soutok dvou cest - jedna se jako had vine do kopců a vede do Kališť.

Je to cesta, které říkáme "Mahlerovská" - malý kluk, budoucí skladatel, tudy jezdíval z Jihlavy za svými prarodiči do Ledče nad Sázavou a právě tudy si vezl svůj první klavír.

Ta druhá cesta, polní ouvozová, klopýtá do Podivic.

A jejich soutok si takříkajíc řekl o to, že má být osazen kamenným znamením.

Důvodů bylo několik - v té opouštěné krajině se nacházejí stopy našich předků; po této cestě bývali voženi do Zahrádky ke křtu, později tudy scházeli či sjížděli k obřadu svatebnímu, aby nakonec touto krajinou s dalekým obzorem vezli koně jejich rakev na zahrádecký hřbitov.

Otesaný kámen, strom a cesta - tvář krajiny a obraz našeho domova, obraz, který odkazuje k našim kulturním kořenům a současně za horizont

Tedy žulový křížek jako vzpomínka na tváře a dlaně našich dědů a bab...

Druhým důvodem byl Karel Vrána, kněz, teolog, esejista, vydavatel, evropský poutník a otcovský přítel naší rodiny, který se v Zahrádce narodil a 24.srpna letošního roku by oslavil 80 narozeniny.

A třetí důvod - otesaný kámen, strom a cesta - tvář krajiny a obraz našeho domova, obraz, který odkazuje k našim kulturním kořenům a současně za horizont.

Celá Evropa je poseta místy, síťovím míst, které mají pro naši paměť význam vykřičníků či jakýchsi patníků. Katedrály, kláštery, kaple, Boží muka, památné stromy, mosty, návrší....

A my jsme do této evropské sítě uvedli malý kříž, který je skromným uzlem v tkanině krajiny.

Po svěcení se procesí vrátilo na statek. Ve stodole se pak konal malý koncert, čtení poezie a vzpomínek, jedl se guláš, srkalo víno a když vyšla první hvězda, začaly dvě harmoniky a jedna trumpeta rozhýbávat sedící a fňukat do prostoru.

Za svitu svíček se na mlatě začalo tancovat a mě se do toho křepčení tiše promítal citát, který jsme nechali vysekat do žulového kříže:

Muž ze zemně Úsu, otec sedmi synů a tří dcer jménem JÓB v přetěžké osobní situaci padl na zem a pravil: "Z života své matky jsem vyšel nahý,nahý se tam vrátím.Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.