Ondřej Štindl analytik BBC

	Podle Jiřího Langa nejsou příslušníci StB v BIS pro ČR ohrožením

Vedení BIS je přesvědčeno, že pro Českou republiku nepředstavují bezpečnostní riziko. Ve středu o tom jeho zástupci přesvědčovali členy sněmovní komise pro dohled nad BIS.

Letos v létě způsobilo značný rozruch odhalení, že významné funkce v BIS vykonávají lidé, kteří sloužili v tajné policii komunistického režimu.

Například člověk, který před revolucí vedl operace proti zemím NATO, má v BIS na starosti akce proti službám států bývalého Sovětského svazu.

Poslanci však nakonec přijali tvrzení ředitele BIS Jiřího Langa, podle něhož personální situace ve službě neohrožuje bezpečnost státu.

Přijali je ovšem s výhradou, že tak činí jen na základě ředitelova vysvětlení.

Ředitel garantoval, že současná personální situace nepředstavuje bezpečnostní riziko Jan Klas (ODS)

"Ředitel garantoval, že současná personální situace nepředstavuje bezpečnostní riziko."

"To znamená, že ředitel také ponese veškeré následky v případě, že tomu tak nebude," uvedl předseda sněmovní komise pro kontrolu BIS Jan Klas (ODS).

Není ale překvapení, které poslanci projevovali nad přítomností příslušníků StB ve službě, nakonec důkazem toho, že parlament svůj dohled nevykonával důsledně? Jan Klas nesouhlasí.

"Byli jsme ujišťováni všemi předchozími řediteli, že tito lidé v BIS v podstatě dělají opravdu jenom okrajové práce, nikomu nevelí."

"A teprve kauza v srpnu tohoto roku vyvolala jednání s vedením BIS a tam jsme se dozvěděli, že to, co jsem slýchával od předchozích ředitelů, samozřejmě tak ideální není," připouští Jan Klas.

Prověrka a jedeme dál

StB byla zrušena na začátku roku 1990, asistoval u toho i pozdější ministr vnitra Jan Ruml.

Příslušníci StB procházeli prověrkami u takzvaných občanských komisí.

Jen málokteří prý dostali možnost pokračovat i v nově budované bezpečnostní službě.

Podle Jana Rumla to tehdy nebylo vnímáno jako bezpečnostní riziko.

	Komunistická StB byla zrušena v roce 1990

"Tehdy byla úplně jiná atmosféra ve společnosti. Ti lidé, kteří směli zůstat ve zpravodajských službách, byli zastrašeni, alespoň to tak vypadalo, projevovali loajalitu k novému demokratickému zřízení."

"Nepřišlo nám, že by představovali nějaké nebezpečí pro bezpečnost České republiky či nebezpečí pro vývoj demokracie zde," vzpomíná Ruml.

Zároveň však připouští, že postupem doby někteří z nich "prorostli" i do vyšších funkcí a nikdo zřejmě jejich další působení v bezpečnosntních službách nekontroloval.

Podle Rumla také lidé z občanských komisí zřejmě mnohdy nemohli mít velkou představu o tom, kam nahlížejí.

"Ti lidé neznali zcela bezpečně prostředí, které prověřovali, měli velice omezené informace."

"A samozřejmě lidé, kteří byli prověřováni, budili dojem jisté profesionality, bez které nové služby vlastně nelze ani založit. Ale byl to marginální počet lidí."

"Bezpečnostní služby jsme pak založili úplně na jiných principech, jiných základech, na principech demokratického státu," uvádí Ruml.

Agentem na věky

V bezpečnostních službách začátkem devadesátých let pracoval Jan Schneider, který se jejich problematikou později zabýval i na úřadu vlády.

Popisuje, co měl někdejší estébák dělat, pokud chtěl být prověřen a uplatnit se v nových poměrech.

"Musel přivítat novou dobu, říct, že jim vlastně vždycky fandil, že poslouchal Svobodnou Evropu, protože - jak jsem zjistil při jedné prověrce - to byla povinná otázka: 'Poslouchal jste zahraniční rozhlas?' Když řekl, že ne, tak jeho šance zůstat se rapidně snížily."

To, že bývalí příslušníci StB v BIS stále pracují ale podle Schneidera nemusí znamenat z profesionálního hlediska problém.

	Poslanci mluvili s Langem i o přeřazování těchto lidí mimo operativní práci

Udivuje ho však, že ve službě vydrželi tak dlouho. Po patnácti letech by podle něj už měli být pomalu obměňováni i ti, kteří přišli po revoluci.

Ředitel BIS ovšem vzhledem ke služebnímu zákonu nemůže nikoho propustit jen proto, kde v minulosti sloužil. Podle Jana Schneidera ale existují i jiné možnosti.

"Vůbec nic mu nebrání v tom, aby ty lidi stáhnul z operativy a přesunul je například do školícího střediska, kde mohou předávat své bohaté zkušenosti ze služby dvou režimů novým adeptům. Může je dát dokonce i do týlových složek."

"Já to ale nedoporučuji, naopak si myslím, že je potřeba vybudovat strategii přátelského odchodu," navrhuje Jan Schneider.

O možném postupném přeřazování mimo operativní práci se prý mluvilo i mezi poslanci a ředitelem BIS Jiřím Langem.

Ten údajně prohlásil, že v blíže nespecifikovaném časovém horizontu by se personální situace ve službě měla změnit.