Adam Drda analytik BBC

Strana byla ještě před pár měsíci v takovém stavu, že se mohla realisticky smiřovat s vyhlídkou na totální volební porážku.

Paroubek se objevil jako "bůh na stroji" v antické divadelní hře - a tomu taky odpovídá to, co si může dovolit, totiž prakticky cokoli.

Dokud půjdou preference nahoru, nikdo si mu netroufne položit přes cestu stéblo.

Formální předseda ČSSD Stanislav Gross je v tuto chvíli zcela nesrozumitelná postava.

Nic neřídí, jeho aféry, které není třeba připomínat, zamávaly se stranou tak, že by měl být dávno bez jakékoli funkce.

Formální předseda ČSSD Stanislav Gross je v tuto chvíli zcela nesrozumitelná postava

To není nějaké doporučování, spíš výsledek prosté úvahy, vědomí, že v normálních stranách to tak chodí.

O Grossovi je slyšet téměř výhradně v situacích, kdy má vysvětlovat nějakou podezřelou věc. Naposledy nejasnosti kolem privatizace Unipetrolu.

Nejde o to tvrdit, že by Gross nutně přijímal úplatky - jde o to, že ČSSD znevěrohodňuje jako figura: byl to on, kdo přivedl do vysokých funkcí zkompromitovaného exředitele premiérského sekretariátu Zdeňka Doležela, byl to on, kdo měl nejasné, ale podle všeho blízké styky s šéfem Agrofertu Andrejem Babišem, je to on, kdo nikdy nedokázal uspokojivě vysvětlit, kde vzal peníze na byt.

Usnesení bruntálské stranické organizace, podle něhož Gross stranu v očích voličů poškozuje, má tedy zjevné opodstatnění - a jestli ho navrhl jako "osobní mstu" exministr zemědělství Jaroslav Palas je v podstatě jedno.

Koneckonců, názor, že Gross by měl odejít, vyslovilo i pár poslanců, mezi jinými někdejší předsedův spojenec Petr Ibl a Miloš Titz, politici, kteří se hlásí k zemanovské tzv. platformě pro renesanci sociální demokracie...

Jistěže všichni tito lidé, snad s výjimkou Titze, mohou mít nějaký "vedlejší motiv", ať už jde o zhrzenou náklonnost nebo odplatu za staré křivdy. Ale zarážející spíš je, proč Grossovu resignaci nežádá stranická většina.

A proč má být zdiskreditovaný expremiér postaven do čela středočeské kandidátky?

Možná je to proto, že volební sjezd, který by se konal tak brzy po zvolení předsedy Grosse, by ČSSD neúnosně zatížil, možná, že sociální demokraté chtějí navenek "vystupovat jednotně" - a možná si také uvědomují, jak komicky by vypadali, kdyby se začali příliš rychle loučit se šéfem, do kterého nedávno kolektivně a s takovým halasem vkládali tak velké naděje.

Co je ale na celé věci nejméně srozumitelné, je Grossova vytrvalost

Vyloučit se nedají ani úvahy, že Gross toho na příliš mnoho lidí příliš mnoho ví.

Ale nejpravděpodobnější bude, že se prostě čeká, až dá k nějaké akci povel Jiří Paroubek.

Ten se zatím zabývá postupnou demontáží posledních Grossových stranických spojenců a přátel v nejrůznějších funkcích - v novinách se o tom poněkud přehnaně píše jako o rozvratu Grossova impéria.

Paroubek s tím nemá až tak těžkou práci: i když necháme stranou ekonomickou sféru, policii a vysoké úřednictvo, stačí se podívat na výrazné postavy ČSSD:

Petra Buzková, v níž měl Gross dlouhá léta spojence, se sama rozhodla opustit politiku, Bohuslav Sobotka, Grossův politický přítel č. 1, má s Paroubkem konflikt kolem arbitráže s japonskou bankou Nomura - a dá se tušit, že mu premiér dává najevo, aby se držel při zdi.

Co je ale na celé věci nejméně srozumitelné, je Grossova vytrvalost.

Má člověk zapotřebí podstupovat další a další skandalizace? Buď věří ve zdravou českou schopnost zapomínat a tolerovat politikům jejich starší selhání - anebo je problém jednoduše v tom, že za celý svůj dospělý život nepoznal nic jiného, než pobývání uvnitř své strany.

Dlouho vězněné zvíře taky často nedokáže opustit klec, když mu zčistajasna otevřete dvířka.