Adam Drda analytik BBC

A ať už soudy argumentují jakýmikoli "zákonnými propletenci" a paragrafy, je to rozhodnutí nespravedlivé.

Proč? Původní majitel Opočna Josef Colloredo-Mansfeld nebyl žádný kolaborant, v září 1938 odmítal odtržení českého pohraničí, zámek mu pak v roce 1942 sebrali nacisté jako osobě "státně nespolehlivé" a vystěhovali ho.

Po válce se zámek stal podle tzv. Benešova dekretu č. 12 automaticky majetkem státu.

Okraden za loajalitu

Colloredo-Mansfeldové se začali soudit, protože dekrety se na neměly vztahovat, ale po roce 1948 emigrovali kvůli komunistům do Rakouska.
Čili jde o rod, který nezradil český stát, odmítl obě totality a byl za to okraden.

... jde o rod, který nezradil český stát, odmítl obě totality a byl za to okraden

Polistopadový spor o zámek se vleče už deset let a soudy v něm nejsou schopny dojít k racionálnímu jednotnému závěru.

Tedy: nejsou schopny... Když už to začalo vypadat, že zámek bude Kristině Colloredo-Mansfeldové definitivně přiznán, vložil se do sporu Ústavní soud a letos v lednu zrušil rozsudky, vynesené ve prospěch restituentky.

Politická objednávka?

Argumentace Ústavního soudu se jeví jako pochybná a zavání politickou objednávkou.

Není bez zajímavosti, že ve věci rozhodoval poté, co se politici teatrálně scházeli kvůli "cause Kinský" a zdůrazňovali, že nedovolí nabourávání Benešových dekretů "právními kličkami".

Není bez zajímavosti, že že zpravodajem příslušného senátu byl soudce čerstvě jmenovaný prezidentem Václavem Klausem a že prezidentův kancléř Jiří Weigel pak rozhodnutí obhajoval v novinách, když je spousta komentátorů zkritizovala...

Polistopadový spor o zámek se vleče už deset let a soudy v něm nejsou schopny dojít k racionálnímu jednotnému závěru.

Jde o to, že Kristina Colloredo-Mansfeldová požádala o vrácení zámku nejprve podle zákona o půdě, a když nebyla úspěšná, podle zákona o mimosoudních rehabilitacích.

V tom je paragraf, který umožňuje jít za restituční hranici 25. února 1948 obětem "rasové persekuce" během nacistické okupace.

Ústavní soud došel k závěru, že Colloredo-Mansfeldové byli persekvováni pro své politické postoje a ne z rasových důvodů (nebyli Romové ani Židé), tudíž má jejich dědička smůlu. Včera rychnovský okresní soud tuto argumentaci přejal.

Jádro pudla

Jenomže problém je jinde.

Jestliže dodnes platí Benešovy dekrety, pak je třeba vidět, že i podle nich byl zámek sebrán neprávem.

Jestliže dodnes platí Benešovy dekrety, pak je třeba vidět, že i podle nich byl zámek sebrán neprávem.

Mluví se v nich totiž například o neplatnosti převodu majetku v době nesvobody, jestliže byl proveden (a teď cituji dekret č. 5/1945) pod "tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické persekuce".

Jinak řečeno, Josef Colloredo-Mansfeld neměl na základě dekretů o majetek nikdy přijít, protože už nacistická konfiskace měla být uznána jako neplatná.

Dokonce i kdyby se na něj dekrety vztahovaly jako na Němce - a to se podle všeho nevztahují - měl mít z konfiskace výjimku jako občan, který se proti nacismu prokazatelně postavil.

Dnešní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský proslul - ještě jako politik sociální demokracie - větou: "Doufám, že nechcete papouškovat směšnou tezi, že co bylo ukradeno, musí být vráceno."

Zdá se, že ta věta nebyla nějaký "úlet" ani osamělý názor Pavla Rychetského. Smyslem soudního procesu je hledat spravedlnost, eventuelně - v daném případě - zmírnit křivdy.

Pokud soud naopak hledá právní kličky, které mají vést k tomu, aby křivda zmírněna či napravena nebyla, pak v Česku není něco v pořádku.