Adam Drda analytik BBC

Na jednání vlády prosadil, aby "jeho" ministerstvo získalo příští rok ze státního rozpočtu o tři sta dvacet šest miliónů korun víc, než se původně plánovalo.

Je to určitě lepší, než kdyby jednání vlády skončilo s opačným výsledkem, to jest o pár stovek milionů méně, ale stejně: aniž by jeden chtěl pana ministra nějak shazovat, je třeba uvést ten údaj takříkajíc "do kontextu".

Jandák říká, že premiér Jiří Paroubek a ministr financí Bohuslav Sobotka byli překvapeni údaji, které jim předložil

Především je tu Jandákova argumentace. Říká, že premiér Jiří Paroubek a ministr financí Bohuslav Sobotka byli překvapeni údaji, které jim předložil, když "bojoval za svůj resort".

Oba podle něj přiznali, že "tato čísla nikdy neviděli".

To je nepochybně dobré, až na to, že to poněkud relativizuje činnost Jandákova předchůdce, předčasně zesnulého Pavla Dostála.

Kdekdo mluví o jeho "odkazu", kdekdo ještě před pár dny tvrdil, že nový ministr, ať už jím bude kdokoli, jen těžko tomu odkazu dostojí. Jak je tedy možné, že najednou Jandák postaví premiéra i ministra financí "mimo šachovnici"?

Dobře, možná, že Pavel Dostál by svými čísly šokoval vrchního pokladníka i ministerského předsedu stejně. Ovšem zase to má drobný háček, který notoričtí rýpalové neminou bez povšimnutí.

Rozpočet vláda schválila 7. září. Už 28. srpna však vyšel v sociální demokracii blízkém deníku Právo článek s titulkem "Sobotka možná ušetří Jandáka".

Píše se v něm, že ministr financí připustil, že by Jandák mohl pro svůj resort získat víc peněz, než to vypadalo minulý týden. Bohuslav Sobotka v článku praví: "Jsme připraveni najít s ministerstvem kultury dohodu. Myslím, že původní rozsah škrtů bude menší."

Dodejme, že prezident republiky jmenoval Vítězslava Jandáka do funkce 17. srpna, takže jsou v zásadě tři možnosti: buď je nový ministr kultury politický génius, který se s fantastickou rychlostí seznámil se všemi podklady a ohromil deset dní po nástupu hlavní vládní politiky; nebo použil při přesvědčování kolegů materiály svého předchůdce a pak by to měl přiznat a nechlubit se cizím peřím; anebo se už dopředu počítalo s tím, že vláda dá na kulturu o něco málo víc, protože to před volbami dobře vypadá a přijatý rozpočet se tak jako tak vyznačuje vším jiným, jen ne nadměrnou úsporností.

Dá se ale ještě pokračovat. Vítězslav Jandák si při nástupu do funkce rozhodně nevyznačil přepjatě ambiciózní cíl. Včera to koneckonců zopakoval: "Mým cílem je zastavit sestupný trend" - myšleno v penězích, které jsou z rozpočtu na kulturu.

Ve státech Evropské unie je běžné 1 procento ze státního rozpočtu, v Polsku a v Maďarsku je to podobné

Fakticky se to má takto: letos ministerstvo kultury hospodařilo s částkou 5,757 miliardy korun. V tom jsou i výdaje na financování církví.

Na rok 2006 původně ministerstvo financí pro kulturu vyhradilo 5,482 miliardy. Letos tedy výdaje na umění a kulturu dělaly 0, 49 procent státního rozpočtu.

Ve státech Evropské unie je běžné 1 procento státního rozpočtu, v Polsku a v Maďarsku je to podobné. Se stejným "jedním procentem" počítala do budoucna v roce 2001 česká vláda, když schvalovala usnesení o tzv. kulturní politice.

Vítězslav Jandák tedy možná přesvědčil kolegy o tom, že "sestupný trend" nesmí pokračovat, ale na statu quo to až tak moc nemění.

Jak říká poslankyně US-DEU Táňa Fischerová: "Kultura (ve smyslu státního financování) se vpodstatě hroutí," celkové výdaje státu se od roku 1999 až dosud nezvyšovaly ani o inflaci.

Nový ministr kultury nastoupil do úřadu v nešťastnou dobu, vládě zbývá do konce funkčního období pár měsíců a nelze od něj tudíž čekat zázraky.

Jenom se člověk těžko ubrání přesvědčení, že chce-li Vítězslav Jandák shánět peníze na českou kulturu v Norsku či v Bruselu, měla by odtamtud přijít logická odpověď: Nejdřív si pomozte sami a udělejte aspoň tolik, co ostatní - a pak vám třeba pomůžeme my.