Jaroslav Jírů publicista

Koho ze svých předků pokládáte za největšího, tak zní častá otázka. V Čechách zvítězil Karel IV.

Dostal se mi nedávno do rukou článek v International Herald Tribune, jehož obsah ve mně vyvolal hluboké zděšení.

Byl to tedy jakýsi mongolský Robespierre, snad přísný, ale svrchovaně spravedlivý

Kdyby se podobná anketa pořádala v Mongolsku, stálo v něm, zvítězil by nepochybně Čingischán.

Strašlivý dobyvatel 13. století, vojevůdce, jehož armády povraždily čtyřicet miliónů lidí.

Dobyvatel, který ovládal území dnešní Číny, Kazachstánu, Afghánistánu, Pákistánu, Íránu, Ruska a Ukrajiny.

Jeho přední voje pronikly až do střední Evropy. Historicky vzdělaný Čech ho pokládá za středověkého předchůdce Hitlera a Stalina.

Mongolové ho vidí jinak. Byl to podle nich největší světový státník středověku. Nikdo je neproslavil tak jako on. Za sovětské totality se o něm nesmělo v Mongolsku mluvit.

Jak jinak, vždyť přece pokořil Kyjevskou Rus! Jeho rodiště v Chentii hlídala tanková brigáda, nikdo tam nesměl vstoupit.
Svoboda ho Mongolům v roce 1990 vrátila.

Děti nosí jeho jméno, křtí po něm náměstí i ulice, Čingischánův obličej s pichlavýma očima a dlouhým knírem zdobí dózičky na kávu.

Vědci píší jeho životopisy. Krutý masový vrah? Ale jděte, to je přece tím, že jeho biografie psali dříve lidé z oblastí, které obsadila jeho vojska.

Mongolové ho milují a chystají oslavy. Uplyne 778 let od jeho smrti a osm set let od vzniku říše.

Pomáhá jim nyní i západní historiografie, jako by chtěla odčinit své viny. Francis Woodman Cleaves vydal v roce 1982 Tajné dějiny Mongolů.

Čingischán je v jeho podání citlivý člověk, který se bojí psů a je vlídný ke svému nejbližšímu okolí.

Jeho žáci jdou ještě dále. Poskytoval podle nich poddaným svobodu vyznání, zakazoval obchod s otroky a uznával ve své době, tedy ve třináctém století, diplomatickou imunitu.

Vědci z Čingischánovy univerzity v Ulánbátáru soudí, že chtěl ze své říše vytvořit právní stát, vyhlásit rovnost všech jeho občanů a poskytovat náležitá práva ženám.

K naší škodě se jeho vyčerpané armády za Ukrajinou zastavily. Mohli jsme mít demokracii už třeba ve třináctém století

Byl to tedy jakýsi mongolský Robespierre, snad přísný, ale svrchovaně spravedlivý.

Tak vida, čemu jsme až dosud my, nevzdělaní Evropané, věřili. Čingischán, podle legendy syn vlka a laně, chtěl jen naše dobro.

K naší škodě se jeho vyčerpané armády za Ukrajinou zastavily. Nebýt toho, mohli jsme mít demokracii už třeba ve třináctém století!

Tajné dějiny Mongolů byly napsány ve třináctém století. Rukopis se však ztratil a až koncem osmnáctého věku ho objevil ruský diplomat pověřený u čínského panovníka.

Mongolové mu věří jako Písmu svatému. Jsou ochotni mu přiznat některé záporné vlastnosti,býval prý prchlivý, ale to bylo tím, že měl mnoho starostí.

Já tomu všemu jako jako skeptický Evropan moc nevěřím a myslím na Čingischánův vzkaz obyvatelům Samarkandu:

"Ti co se vzdají, budou ušetřeni, ostatní zahynou."

Věřím mu víc než všem tajným dějinám.