Adam Drda analytik BBC

Média žijí jinými událostmi, především aférou kolem Unipetrolu - zpráva ministra vnitra Františka Bublana bude tedy na vládě projednávána ve velmi příznivé době, myšleno pro něj a pro ministerského předsedu Jiřího Paroubka.

Když 'selže' větší počet lidí, označuje se to velmi často za výstřelky neseriózních jednotlivců, což má tu výhodu, že se tím snímá vina ze systému či z instituce

Podle dostupných - a nutno říct, že dosud neoficiálních - informací ve zprávě stojí, že policie postupovala "v souladu s právním řádem" České republiky.

K tomu se dá za prvé připodotknout, že by jednak bylo velmi překvapivé, kdyby ministerstvo vnitra, které při vypracovávání dokumentu de facto kontrolovalo samo sebe, dospělo k nějakému jinému závěru.

Za druhé bude další zprávu, vyrobenou plzeňským státním zastupitelstvím, předkládat i ministr spravedlnosti Pavel Němec, takže se teprve uvidí, jestli obě instituce došly k témuž.

Co ale stojí za pozornost: vnitro konstatuje, že se taky něco stalo špatně: byl nasazen nedostatečný počet policistů, zejména na dálnici D5 (to bylo, když policie blokovala technařům příjezd na pronajaté pozemky a podařilo se jí dálnici zablokovat).

Málo policistů bylo prý i v bezprostředním okolí akce, nedokázali zabránit automobilům ve vjezdu na zemědělskou půdu a do lesních prostorů.

Kolik policistů musí překročit své pravomoci, dopustit se násilí, šikany atd., aby se to nevykládalo jako exces, ale tak, že s policií jako celkem není něco v pořádku?

Z toho celkem jasně vyplývá, že samotná strategie, kterou kritici zásahu nejvíc zpochybňovali, byla dle ministerstva vnitra zvolena správně.

Například otázka, zda policie může bránit lidem ve vstupu na pronajatý pozemek, zůstává otevřena.

A pak je tu další "špatná věc": podle ministerstva se zásah konal "v souladu s právním řádem", pouze "s výjimkou jednotlivých excesů" zasahujících policistů.

Tohle je v Česku oblíbená interpretace: když "selže" větší počet lidí, kteří někoho ztlučou, zapálí mu auto, poničí mu nesmyslně majetek atd., označuje se to velmi často za výstřelky neseriózních jednotlivců, což má tu výhodu, že se tím snímá vina ze systému či z instituce, nezpochybní to ideologii nebo strategii.

Často se to používá, když je řeč o poválečném vyhnání Němců: všechno bylo v pořádku, nějací lidé sice byli zavražděni, zmrzačeni a týrání, ale to jsou jen "excesy jednotlivců".

Kde je ale hranice mezi souborem jednotlivých excesů a selháním instituce jako celku? Jinými slovy: kolik policistů musí překročit své pravomoci, dopustit se násilí, šikany atd., aby se to nevykládalo jako exces, ale tak, že s policií jako celkem není něco v pořádku?

Na tuhle otázku by ministr vnitra - potažmo vláda - ještě mohl odpovědět.

Jako pozitivní se jeví, že ministerstvo vnitra hodlá vybudovat po vzoru berlínské pořádkové policie tzv. antikonfliktní týmy.

Po CzechTeku zůstane úporná snaha Jiřího Paroubka obhájit zásah za každou cenu, snaha, která ho přivedla až k argumentaci ve stylu komunistických propagandistů 70. a 80. let

Měly by - podle deníku Právo - vyhledávat kritická místa a potenciální pachatele v předstihu informovat, co se může stát, pokud budou postupovat protizákonně, členové týmů by také měli umět poradit pořadatelům hromadných akcí, co dělat, aby se střetu s policií vyhnuli.

Jak vidno, alespoň nějakou odezvu v policejních kruzích veřejná nevole nad zákrokem přece jen měla.

Zpráva slibuje, že budou "vytvořeny nové metody podporující proaktivní přístup policie v komunikaci s veřejností". Je to sice úřední pajazyk, ale dá se to vykládat jako pokus o přátelsky podanou ruku nekonformní mládeži.

Co ale žádná zpráva nepostihne a co po CzekTeku zůstane, ať už dojdou různé instituce k jakýmkoli závěrům, je politický rozměr věci: úporná snaha Jiřího Paroubka obhájit zásah za každou cenu, snaha, která ho přivedla až k argumentaci ve stylu komunistických propagandistů 70. a 80. let.

Zůstane i vzpomínka na vykrucujícího se ministra vnitra, neschopného držet nějakou souvislou argumentaci.