Martin Valášek šéfredaktor revue Souvislosti

Rodiče už je začínají svážet z chalup a od moří, aby se stačily připravit na desetiměsíční trmácivou pouť slzavým školním údolím.

Ve čtvrtém patře vysočanského domu si tak připadám jako v jedné z posledních řad divadla v Epidauru. I tam je slyšet ze scény každé slovo, každé zašeptání

Už zanedlouho obsypou klepač, budou se na něj věšet za ruce i za nohy, budou na sebe halekavě pokřikovat, zkoušet všechny vyzváněcí melodie nebo si potichu svěřovat nová prázdninová tajemství.

To vše na našem dvoře, obehnaném hradbou domů, které v mnohačetné ozvěně odrážejí s několikanásobnou intenzitou každé pronesené slovo, každý, i sebenepatrnější zvuk.

Ve čtvrtém patře vysočanského domu si tak připadám jako v jedné z posledních řad divadla v Epidauru. I tam je slyšet ze scény každé slovo, každé zašeptání - turisté se o tom často a rádi přesvědčují.

Na našem dvoře jsem nikdy žádného turistu neviděl. Zato takzvaných pejskařů tu bývá požehnaně. Tyto šestinohé tandemy se zde pravidelně zjevují v ranních a večerních směnách.

Přátelské očuchávání je provázeno důvěrnými informacemi. "My háráme, dobrý den," zdravila tuhle po ránu jedna pejskařka druhou.

Někdy se do sebe ty bestie pustí: zuřivý štěkot a křik zcela vyplní dvůr, který pak spíše než amfiteátr v Epidauru připomíná římské Koloseum.

Zatímco se nejlepší přátelé člověka prohánějí ranní rosou, jejich paničky přímo pod mými okny vášnivě debatují o tom, co budou vařit k obědu. A opravdu, přibývajícím dopolednem se ze spodních pater začínají linout roztodivné odéry.

Křik děti v létě vystřídaly sbíječky, vrtačky a brusky. To se z otevřených oken hrnou do dvora monotónní, tupé a nekonečné zvuky charakteristické pro sezónní přestavby, adaptace, modifikace a rekonstrukce bytů nebo alespoň jader. (A pak že jádro nemá budoucnost…)

Někdy se stává, že za poledne všechen průmyslový hluk ustane a je slyšet jen tiché šumění bříz, pleskání křídel těžkotonážních holubů nebo výstražné pískání poštolek.

Dlouhá léta oživoval tuto ospalou letargii jeden místní sběrač drahých kovů.

Čas od času přitáhl odkudsi na vozíku bojler, ledničku nebo mrazák a začal z nich přímo na dvoře vyřezávat vzácné vnitřnosti, které pak odvážel do sběrny.

Tento bezejmenný moderní ekologický Jesenius skončil bohužel stejně špatně jako jeho slavnější předchůdce: zatímco tomu prvnímu uřízli na Staroměstském náměstí jazyk a následně ho dekapitovali, ten druhý nedávno přišel o nohy.

Když se na dvůr snáší soumrak a stmívá se, začínají někdy z nedalekého vojenského letiště burácivě startovat letadla.

Pak se zase vše ponoří do ticha. Všechna okna jsou otevřená do noci.

Zaslechneš přidušené příkazy psům, zvukovou clonou cvrčků tu a tam proniknou milostné výkřiky. Někdy se rozezvučí nekompromisní ruský pop.

Léto končí, děti se vracejí. Náš dvůr se připravuje na bohatou sportovní sezónu. Blíží se zimní olympiáda, mistrovství světa v hokeji a ve fotbale.

Vysočanskou arénou našeho dvora se budou prohánět Haškové, Jágrové, Ronaldové a Barošové. Koneckonců, přijďte se někdy podívat.