|
Buzková odejde z politiky | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Petra Buzková byla po dlouhá léta jednou z nejvýraznějších tváří sociální demokracie. V rámci ČSSD zároveň často do jisté míry představovala outsidera. Takové postavení může mít mnohé výhody, přináší s sebou ale také různá omezení. A situace v sociální demokracii poslední dobou nepůsobí dojmem, že by strana měla pro Petru Buzkovou nějaké výrazné uplatnění. Ohlášené stažení se ministryně školství tedy - jakkoliv je třeba motivováno osobními důvody - v současné chvíli ani nemělo nějakou jinou alternativu než přežívání na okraji politické scény. Sociální demokracie vždy využívala toho, že Petra Buzková mezi straníky působila dojmem jaksi "jiným", ta - někdy až na odiv stavěná - jinakost ovšem byla také tím, co končící ministryni často podráželo nohy. Sociální demokracii dlouho zatěžovala pověst strany jaksi tesilové, byla vnímána jako sdružení nepříliš dobře oblečených starších pánů, kteří i mentálně uvízli kdesi v minulosti. Tuhle reputaci Buzková jako by korigovala, není divu, že se tak dobře uplatnila na předvolebních billboardech, zvlášť na tom památném trojportrétu s Milošem Zemanem a Stanislavem Grossem. Často se jí ale zadařilo vyčnívat i jiným způsobem, a ten už její spolustraníci nekvitovali nijak nadšeně. Dokázala vystoupit proti Miloši Zemanovi v dobách opoziční smlouvy a vyvodit z té kritiky i jakýsi důsledek - rezignovala tehdy na funkci předsedkyně pražské organizace. Miloš Zeman si pro ni také vyhradil slova hrubé kritiky daleko přesahující hranice dobrého vkusu. Pro Buzkovou ale vždy představovala jakýsi štít její mimořádná popularita, kvůli níž spolustranící byli se skřípěním zubů ochotni tolerovat její někdy sarkastické bonmoty. Je ale také pravda, že dál než za příležitostnou kritickou glosu Petra Buzková nešla, nepředstavovala v rámci sociální demokracie nějakou alternativní koncepci, ale jakýsi nesoustavný a nepříliš do hloubky jdoucí kritický hlas. Po nástupu do ministerské funkce ovšem Petra Buzková vyklidila čelo žebříčků obliby a na posledním sjezdu jí tak sociální demokraté dali najevo, že ji považují za víceméně zbytnou. Ve volbách místopředsedů propadla způsobem až ponižujícím. Odcházející ministryně říká, že si chce užít normálního života. Vzhledem k tomu, že patří k těm, kteří se do politiky jako velice mladí lidé vrhli bezprostředně po roce 1989, čeká ji možná docela veliké dobrodružství. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||