Pavel Klusák hudební kritik a scénárista

Není to úplně jednoduché: muzikanti natáčejí tolik zajímavých nahrávek. ale když člověk v jednom kuse posílá laskavého čtenáře, aby si šel něco koupit, váhá, nakolik ještě podporuje kulturnost.

Sebelepší píseň, stane-li se díky médiím hitem, má v sobě náhle protivnou křiklavost

Bylo by žádoucí, kdyby prodavač mohl říci:

"Pane či dámo, podle vaší kreditní karty jste si v posledních týdnech koupil dva hudební tituly. Neříkejte, že jste se už vstřebal a do svého života skutečně přijal jejich podněty. Nemohu připustit, abyste se obžerně opájel vrstevnatými díly dalších umělců, nejdřív jděte a pořádně si poslechněte ty haldy disků, co se vám válí doma, včetně všech empétrojek, stahovaných zdarma z internetu!"

Taková řeč by jistě byla obviněna z nedemokratičnosti a také ze sucharství.

A tak, i když na ní jistě něco je, referují média den co den, týden co týden, o nových výtvorech, které jsou ovšem zároveň zbožím, a v tom je právě ten kulturní problém.

I onen status produktu je však velmi relativní. V čase dovolených hudební kritik stejně jako jeho spoluobčané odpočívá na cestách, trochu i v západní Evropě.

A tu v německém krámě EinKlang vidí to, co doma tušil, ba věděl, ale na vlastní oči se mu ten paradox zdá ještě křiklavější.

V roli běžného komerčního zboží tu vystupují tituly, které mají na menším českém trhu nálepku čehosi speciálního, elitářského až intelektuálního.

Nová alba, která se pár set kilometrů od Prahy skví ve výlohách i s podpůrnými plakáty, nám – a také našim prodejcům – velcí distributoři raději nepřivádějí na oči: to aby nerozptylovali reklamní tlak na pár prioritních hvězd.

Představovat nová alba dnes nemusí znamenat horovat pro jiný šlágr: spíš odkrýt část obrazu, který se nám zjevuje nekompletní

Přitom i ti utlumení muzikanti platí nemalé obnosy všem těm Universalům a Sony BMG za celosvětovou distribuci.

Ale na mnoha vizitkách by dnes místo "distribuce" mělo stát "diskriminace".

Nezdá se mi, že by zakrývání a znepřístupňování velké části dnešního hudebního světa bylo fatálně dané menším českým trhem.

Výběr exkluzivních obkládacích dlaždic je u nás výrazně větší než výběr nahrávek souboru pro starou hudbu Il Giardino Armonico.

Bořek Šípek otevřel na Starém městě lahůdkářství s raritními uzenými šunkami a paštikami, marně však hledám lahůdkářství, kde by na pultě ležely tituly oceněné ve světových anketách posledních dvou tří let.

Snad proto, z jakési chuti udržovat rovnováhu, tahá hudební kritik jako papoušek z klobouku nové a nové planety a říká – tenhle hlas by neměl znít tak tiše, je důležitý a krásný v akordu dnešního světa.

Při té příležitosti si znovu připomíná, že sebelepší píseň, stane-li se díky médiím hitem, má v sobě náhle protivnou křiklavost, právě proto, že ji zesílili moc a že místo hlasu v akordu překřikuje ty ostatní.

Představovat nová alba dnes nemusí znamenat horovat pro jiný šlágr: spíš odkrýt část obrazu, který se nám zjevuje nekompletní.

Utřít a očistit přední sklo na posluchačově cestě k hudbě: otevřít výhled.

Takhle kdyby mohl nazvat hudební publicista svou misi, psalo by se mu ve světě plném produktů docela dobře.