Petr Fischer analytik BBC

Stalo se v případě rakouského, polského, slovenského i německého premiéra. Vždy se implicitně tvrdilo, včera dokonce otevřeně, že je to zásluhou sociální demokracie, málokdy ale bylo řečeno, v čem konkrétně onen kvalitativní posun spočívá.

I země Visegradu dávají v poslední době dost viditelně najevo, že chtějí silnou unii.

Pokud je zlepšení vztahů se sousedy v něčem skutečně patrné, pak je to společný zájem v Evropské unii, který ze zemí střední Evropy udělal relativně monolitní celek.

Silné Německo z něj sice trochu vyčuhuje, ale i to má zájem na tom, aby nové členské země v jeho okolí - Česko, Polsko, Slovensko a Maďarsko - tahaly společně za jeden provaz, pochopitelně co nejvíce směrem, který by podporoval politické a ekonomické cíle silné unie.

I země Visegradu dávají v poslední době dost viditelně najevo, že chtějí silnou unii, aby mohly využít jejího hospodářského potenciálu.

Právě tato principiální shoda dělá ze střední Evropy téměř bezproblémový prostor, který ruší snad jen neochota starých členských zemí pustit na svůj trh pracovníky z bývalých komunistických států. Ale i to se, jak ukázaly příhraniční dohody s Rakouskem, pomalu láme.

Premiér Paroubek moc dobře věděl, proč se včera výslovně zmiňoval o odbourávání přechodných období na pohyb pracovních sil.

Je to skutečně jeden z psychologicky důležitých zlomů, jimiž musí unie projít, aby do budoucna dobře fungovala a držela pohromadě.

Paroubek chytře spojil českou účast v Iráku s bojem proti terorismu.

A pak je to jedna z nejčastějších námitek opozice, která na omezování jedné ze čtyř konstitutivních unijních svobod staví kritiku bruselských poměrů.

Výjimečně silný postoj vyjádřil premiér Paroubek směrem k dění v Iráku. Tak výraznou podporu účasti českých vojáků v této operaci, pro většinu lidí pořád americké, nebylo z úst předsedy české vlády nikdy slyšet.

Vladimíra Špidlu vždy v této otázce trochu kličkoval a Stanislava Grosse zahraničí nikdy moc nezajímalo.

Paroubek chytře spojil českou účast v Iráku s bojem proti terorismu, čímž trochu otupil argumenty stranických oponentů Laštůvky a Kavana. Ale nebyl by to Paroubek, aby strategicky nenaznačil, že o všem se pochopitelně bude ještě bouřlivě jednat.

Premiér Paroubek včera předložil vizi své zahraniční politiky. Malý stát, jako je Česká republika, musí být otevřen všem, s kým se dá rozumně obchodovat, myslí si vládní lídr, který povinně zmínil i jakousi pomoc Africe.

Česko nikdy nebude v Evropě velká síla, ale vždycky bude chtít získat maximum, co se dá, to je zadání, které premiér dal všem vyslancům republiky v zahraničí.

A pokud náhodou takový postup bude v konfliktu s nějakými principy, bude vždy důležité nejprve zjistit, jak moc by to vadilo hlavním světovým hráčům, především Evropské unii.

Pro někoho to může být až příliš pragmatický postup, pro jiného naopak jediná schůdná cesta. V každém případě je patrné, že českou zahraniční politiku bude za Paroubka charakterizovat zejména slovo užitečnost.