Zdeněk Lukeš historik architektury

První reakce po neštěstí počítaly pouze s pietním místem, brzy se ale objevily plány - tak trochu na truc nositelů zkázy - postavit obě věže znovu, ba možná ještě vyšší.

Od té doby horké hlavy trochu vychladly a možná by stálo za to znovu celou věc promyslet. Ostatně, jde nejen o ekonomiku: budou-li se lidé bát v mrakodrapu pracovat, může celá akce skončit blamáží.

Obecně se dá k takovým tématům přistupovat různě a je tu už celá škála případů, jak se zachovat.

Zničenou budovu lze podle starých plánů a fotografií postavit znovu.

Poláci si trochu z nostalgie, trochu z protestu proti vnucenému stalinskému urbanismu v 50. letech začali stavět alespoň kousek staré Varšavy

Nejde už o originál, ale o tzv. repliku. Té bude vždy chybět patina skutečného stáří a také detail, na němž ovšem často celý koncept stojí. Repliky mají proto mnoho nepřátel.

Přesto se staví: Poláci si trochu z nostalgie, trochu z protestu proti vnucenému stalinskému urbanismu v 50. letech začali stavět alespoň kousek staré Varšavy. Z dálky to nepoznáte, z blízka je věc jasná.

Němci dokončili nedávno kopii drážďanské opery architekta Gottfrieda Sempera. Replikují se i moderní stavby: v Barceloně znovu vybudovali slavný výstavní pavilon z roku 1929 od Ludwiga Miese van der Rohe, což je trochu pikantní, protože ho Katalánci se stejnou vervou kdysi zbourali, jak se jim nelíbil.

Holanďané si znovu vybudovali kultovní dřevěnou kavárnu Unie.

A repliky najdeme i u nás - v padesátých letech vznikla v Praze z popudu Zdeňka Nejedlého nová Betlémská kaple, když z té původní, v níž kázával Jan Hus, prakticky nic nezbylo. Předlohou byly jen přibližné dobové kresby.

V Brně zase po roce 1989 postavili kopii funkcionalistické Zemanovy kavárny Bohuslava Fuchse a to, že nejde o originál z 20. let, pozná jen odborník.

I v USA zněly hlasy, že na místě Dvojčat by měla stát jejich přesná kopie, snad jen lépe vyztužená

I v USA zněly hlasy, že na místě Dvojčat by měla stát jejich přesná kopie, snad jen lépe vyztužená.

Pak jsou další možnosti: slavný americký postmodernista Robert Venturi navrhl před časem památník Benjamina Franklina. Neví se přesně, jak vypadal Franklinův rodný dům a tak tam architekt navrhl jen jeho trojrozměrnou siluetu.

I v případě Twins se objevil obdobný projekt. Věže by měly jen kontury a uvnitř by postupně mohly vznikat nejrůznější struktury. Ještě extrémnější nápad počítal s tím, že večer budou iluzi obou mrakodrapů vytvářet jen světelné paprsky. A ve dne třeba dvojice vodních ploch na půdorysech obou staveb.

I toto řešení má u nás obdobu - jsou to pietní místa v Lidicích nebo Ležácích, kde architekti ponechali jen základy vypálených domů. A je to velmi působivé, žádný monument to nenahradí.

Když dnes znovu přemýšlím o všech těchto variantách, stále více se kloním k té poslední - minimalistické. Nepovažoval bych to vůbec za prohru - vždyť i volné prostranství může být za určitých okolností architekturou, jak už kdysi prohlašoval český architekt Ladislav Žák.