Čestmír Klos redaktor časopisu EURO

Budování dobře zateplených nízkoenergetických a pasivních domů se u nás na počátku 21. století ještě nenosí. A když, tak pěkně po česku, čtyři pět centimetrů izolace, aby se neřeklo.

To samozřejmě k výraznější úspoře energie nevede, a tak se mnozí odvážlivci pouštějí do budování mohutných tepelných čerpadel a rozsáhlých baterií slunečních kolektorů.

Budování dobře zateplených nízkoenergetických a pasivních domů se u nás na počátku 21. století ještě nenosí

Když je však třeba nejvíc topit, slunce většinou nesvítí, a tak musí být po ruce výkonná rezerva na obvyklá paliva.

Vytápění ohřátou vodou ovšem vyžaduje stejně nákladné rozvody do radiátorů nebo do podlahy jako při běžném vytápění.

A tak když stavebník s nadšením zjistí, že se mu podařilo vybudovat složitý systém, který snižuje spotřebu energií na třetinu, záhy mu ztvrdnou rysy, protože návratnosti se navzdory státním dotacím nedopočítá.

Tak se zrodila legenda, že investice do ekologie jsou jen pro bohaté. A staví se dál postaru.

Kdo dnes uvěří věrozvěstu pasivních staveb architektu Aleši Brotánkovi, že se nízkoenergetický dům dá pořídit za stejnou cenu jako dům běžný?

Přidáme-li mu osm až deset procent investic na to, že naše stavební firmy ještě po novu stavět neumějí a větší náklady spolkne osvojování technologií, je ochoten se za pravdivost svého tvrzení dát i upálit.

Jenže čeští stavebníci jeho případnou obětí hluboce pohrdají a stavějí dál ve vyjetých kolejích. Projektanti se postupům šetřícím energie nevěnují, protože zákazníci je nevyžadují. A jak by je mohli vyžadovat, když o nich nic nevědí? A tak je to stále dokolečka ve všeobecné neznalosti.

V takovém Dolním Rakousku má už dvanáct procent novostaveb certifikát nízkoenergetického nebo pasivního domu. U nás to procento sotva přeleze úroveň statistické chyby. A navíc bez certifikátu. I český stát totiž přešlapuje v tom kolečku nízkoenergetické nevědomosti a žádné certifikace nepotřebuje.

Na co by mu taky byly, když žádnou podporu pasivním domům na rozdíl od Dolního Rakouska nedává.

koncept pasivních domů, postavený na šetření energií, zdroje minimalizuje

V Česku se nedotuje šetření, ale zdroje energie. Naštěstí už ne elektrické přímotopy, což připomínalo Kocourkov, ale třeba kotle na biomasu nebo už zmíněná tepelná čerpadla. Čím větší, tím je podpora pro stavebníka výhodnější.

Jenže koncept pasivních domů, postavený na šetření energií, zdroje minimalizuje. Vždyť dobře izolovaný dům může potřebovat přitápění několika watty třeba jen jedenáct dní v roce. Tepelná čerpadla pro tak malou spotřebu se snad ani nedělají.

Současně nastavené státní dotace nemůže investor pasivního rodinného domu využít, ledaže by chtěl po troškách žádat u čtyř ministerstev.

Energetický Titanik se blíží k vyčerpání tradičních zdrojů a lidé na něm fajrují, jako by zásob neubývalo. Ekonomičtí snílci spoléhají na nevyčerpatelnost lidského poznání a spřádají verneovské sny o jaderné fůzi, vodíkových technologiích a podobně.

A přitom nevidí, že celých 50 procent energetických zdrojů zbytečně protopíme. Technologie, jak je skoro celé ušetřit, dobře známe. Jen je uchopit a stavět po novu. Jinak.