Adam Drda analytik BBC

Jsou to oblasti poněkud vzdálené: zdálo by se, že je spojují nanejvýš detektivní romány či filmy a čas od času policejní zákroky proti kulturním akcím, jako je technoparty.

Obě volby jsou sporné, obě vypovídají v neposlední řadě o těch, kdo při nich měli největší slovo

Jsou tu ale i spojnice "nepřímé", dané politickými okolnostmi, například pochybný způsob, jímž byli pánové do svých funkcí uvedeni a s ním související nejasná kritéria, podle nichž se vláda rozhodla.

Vedením policie byl ve středu pověřen Vladislav Husák, ve stejný den jmenoval prezident ministrem Vítězslava Jandáka.

Obě volby jsou sporné, obě vypovídají v neposlední řadě o těch, kdo při nich měli největší slovo: tedy o premiérovi Jiřím Paroubkovi a ministrovi vnitra Františku Bublanovi.

Reformátor police?

Vladislav Husák bude řídit policii, kterou je třeba reorganizovat, přestavět, předělat. I když se člověk snaží vyhnout paušálním odsudkům, nemůže na policejní sbor nahlížet jako fungující organizaci.

Vychází z ní tak obrovské množství skandálů a průšvihů, že už je jednak ani není třeba připomínat a jednak je určitě nelze brát jako "individuální selhání v moři kvalitní práce", což byla oblíbená argumentace minulého prezidenta Jiřího Koláře.

Husák dělal Jiřímu Kolářovi náměstka, je tedy za stav policie do určité míry spoluzodpovědný

Husák mu dělal náměstka, je tedy za stav policie do určité míry spoluzodpovědný - do určité proto, že odpovídal za uniformovanou polici.

Tady je první pochybnost: dá se věřit, že v něm dříme "reformátor", který se pod Kolářem pouze nedokázal nebo nemohl projevit?

Vláda se rozhodla Vladislava Husáka zatím pouze pověřit, ještě ho řádně nejmenovala. Koaliční partneři sociální demokracie měli dost srozumitelné výhrady: dosud se totiž například přesně neví, jakou roli Husák sehrál v nepřiměřeném zásahu proti CzechTeku.

Časopis Respekt navíc tento týden informoval o dalších výhradách, které jsou proti Husákovi vznášeny: "Do roku 2002 patřil mezi vedoucí šéfy pražské policejní správy, demoralizované průkaznými styky jejích velitelů i řadových důstojníků se zločinci."

Zjistilo se také, že Vladislav Husák se v minulosti pokusil ututlat před Kolářem nehodu svého řidiče

Jak píše dál Respekt: "Nikdo netvrdí, že Vladislav Husák je automaticky zapletený v bůhvíčem, ale je těžké si představit, že by měl policii uzdravovat a reorganizovat muž pocházející z jednotky, která sama potřebuje uzdravit ze všeho nejvíc."

Zjistilo se také, že Vladislav Husák se v minulosti pokusil ututlat před Kolářem nehodu svého řidiče, který odmítl dechovou zkoušku na alkohol.

Když se na to novináři ve středu v noci ptali ministra vnitra Františka Bublana, celou věc bagatelizoval: prý šlo o jakýsi náhlý zkrat, Husák chtěl pomoci blízkému člověku, ale policejní prezident na to stejně přišel a chlapsky si to pak vyříkali, takže už o věci není třeba mluvit.

Jsou namočeni všichni?

Jenomže i když se dá Husákovu jednání třeba lidsky rozumět a i když se ta věc sama o sobě nedá označit za zásadní, stejně je Bublanův přístup divný.

Když má být někdo policejním prezidentem a ví se, že se pokusil zatlouct problém svého kolegy, není to zrovna dobrá vizitka, zvlášť v prostředí policejního sboru, v němž se říkání polopravd a snaha zatlouct, co se dá, staly běžnou praxí.

S podobnou lehkostí ministr odstřelil i další výhradu, totiž že Husák patří k předlistopadovým esenbákům a prošel zásahovým pohotovostním plukem - o nic prý nejde, museli tam za komunistů všichni policisté povinně.

Není přece důležité, jestli všichni předlistopadoví policisté museli do pohotovostního pluku

František Bublan stejně jako premiér Jiří Paroubek jako by vůbec nechápali, že jejich úkolem není vysvětlovat, proč Vladislav Husák může být policejním prezidentem, ale především srozumitelně sdělit, proč zrovna on policejním prezidentem být má.

Není přece důležité, jestli všichni předlistopadoví policisté museli do pohotovostního pluku.

Důležitá otázka je jiná: totiž proč patnáct let od konce komunistického režimu nemůže být pověřen vedením policie člověk, který za komunistů u SNB vůbec nesloužil, protože ať se to komu líbí nebo ne, totalitní policie představovala jako celek represivní aparát (tím se pochopitelně neříká, že všichni předlistopadoví policisté jsou stejní ničemové).

A pokud není možné najít po zmíněných patnácti letech v policii člověka, který by vystudoval třeba v cizině a udělal kariéru až po roce 1989, mohlo se klidně přemýšlet, zda se policejním prezidentem nemá stát civilista.

Umění potřebuje podporu

S hercem a ředitelem zlínského mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež Vítězslavem Jandákem, který byl jmenován ministrem kultury, resp. s jeho "vybíráním" je to trochu podobné.

Do vlády jistě zapadne, s premiérem si bude rozumět, v praktickém ohledu to jistě není neschopný člověk. Jenže zároveň je Jandák muž komerční kultury, většinou svého profesního života patří do "pop-sféry".

Jak už se mnohokrát řeklo a napsalo, ministr kultury nemá na starosti jenom současné umělce, není žádný důvod, proč by měl být umělec, proč by ho umělci měli schvalovat, není důvod ani k tomu, aby umění rozuměl.

Kvalitní tvorba stoprocentně vznikne i bez státní podpory: rozumná vláda jí ale umožní snazší život

Ale když už si Jiří Paroubek vybere někoho, kdo má za sebou kariéru v uměleckém oboru, pak je zcela na místě přemýšlet nad tím, na co ten člověk bude ve své práci klást důraz, odkud pochází, co je mu blízké.

Řečeno podrobněji: pokud jde o tzv. živé umění, podporu od státu potřebuje především to, které si na sebe samo nevydělá.

Kvalitní tvorba stoprocentně vznikne i bez státní podpory: rozumná vláda jí ale umožní snazší život, přispívá k tomu, aby se rozvíjela. Například literární a kritické časopisy se v malém českém jazykovém prostoru bez podpory, ať už od státu nebo nějakého mecenáše, neuživí - to ještě neznamená, že není velmi důležité, aby existovaly. Totéž platí pro filmy, pro nakladatelství atd.

Ministrem kultury má být tedy někdo, kdo tohle chápe, kdo má elementární přehled a ví, že pokud jde o různé granty a podpory, neměli by o nich rozhodovat politici a ekonomové, ale kritici a vůbec odborná veřejnost.

Myslí na komerční sféru

Vítězslav Jandák však mezi své úmysly v ministerské funkci zařadil třeba následující změnu: pokud budou podle nového zákona povinně přispívat do Státního fondu ČR na podporu a rozvoj kinematografie třemi procenty zisku například komerční televize, je třeba, aby se zástupci televizí podíleli na rozhodování, kdo a na co potom dostane od fondu podporu.

To sice vypadá spravedlivě, ale ve skutečnosti to nemá logiku: nic proti obchodu a komerci, ale z jakého důvodu mají byznysmeni z televize Nova ovlivňovat rozhodování o státních penězích pro umění, o penězích, které - jistě - zčásti odvedli jako de facto jako daň z vysílací licence, t.j. veřejného statku?

Z toho nemá vyplývat naivní názor, že komerčně úspěšný film rovná se automaticky špatný a naopak, jde jen o to, že pokud se jedná o umění, na dobrý obchod se nemá myslet v první řadě, na což jsou představitelé soukromých televizí zvyklí.

Jde o to, že Jandákův záměr se poněkud míjí s účelem podpory a že je zarážející, když nový ministr myslí na komerční sféru ze všeho nejdřív.

Vztah s církví

Vítězslav Jandák je ministrem pár dní a bylo by hloupé dopředu tvrdit, že musí všechno dělat špatně. Jenomže jako ministr už dává rozhovory, a tak se jako každý jiný politik vystavuje kritice.

Prohlašuje například, že chce obnovit dialog s církvemi, najít východisko z konfliktu katolické církve a státu. Jak?

Komplikovaný problém vztahu církve a většiny českých politických stran si pan ministr představuje jak Hurvínek válku

"Vždyť je to normální, to je jako s manželstvím, když se prostě lidi hádají, tak pak hledají zase cestu k sobě... A já si myslím, že církve... a teď to neberte z hlediska nějakého religiózního, ale z hlediska kultury, sem patří."

Při vší povinné úctě, co si s tím počít? Komplikovaný problém vztahu církve a většiny českých politických stran si pan ministr představuje jak Hurvínek válku, navíc bude velmi zajímavé, až se postaví před kardinála Vlka a sdělí mu, že Církev svatá sice není moc zajímavá ani "naše" z náboženského hlediska, ale jako nositelku kultury ji lze respektovat.

Když premiér Jiří Paroubek ještě nebyl rozhodnut, veřejně oznámil, že si ministra vybírá ze tří kandidátů a uvedl jejich jména.

Když už to udělal, měl pak vysvětlit, proč je Vítězslav Jandák vhodnější než třeba bývalý ředitel Národního divadla Jiří Srstka.

Jeho stranu, tedy sociální demokracii to zjevně nezajímá, což ještě neznamená, že to taky nezajímá českou veřejnost.