Viktor Šlajchrt redaktor týdeníku Respekt

Projekt VyVolení na Primě právě startuje, Big Brother na Nově vypukne za pár týdnů.

V novinách vyšla spousta článků, z nichž plyne, že největší senzace si pořadatelé slibují od záběrů ze sprch, záchodů a postelí.

I zvířátka se ráda cachtají, občas utrousí bobek a pak zalehnou ke spánku

Také divácká obec se prý už třese zvědavostí, co tam ti lidé budou provádět. Jenže úkony, k nimž jsou zmíněná zařízení určena, náleží k nejméně neobvyklým funkcím všech živých organismů.

I zvířátka se ráda cachtají, občas utrousí bobek a pak zalehnou ke spánku. Z rozverných narážek sice vyrozumíme, že vlastně všude může docházet tak či onak k sexu, ani ten však není žádnou výhradně lidskou vymožeností. Jinak by přece zvířátka vyhynula.

Ve vyspělém světě jsou prý podobné pořady nadmíru populární. Žádný jsem zatím neviděl a netuším, v čem spočívá jejich kouzlo.

Sotva někoho ovšem udiví, že k nim - jako kulturní redaktor a literární recenzent - zaujímám už předem rezervovaný postoj. Ale proč vlastně? napadlo mne.

Vždyť dlouhá léta čtu spousty příběhů, v nichž je nejrozmanitější lidské konání odtajněno do těch nejintimnějších podrobností.

V televizi bude úplně nové snad jen to zařízení kolem: vířivé vany, kuchyňské vybavení, audiovizuální elektronika jako v nějaké reklamě.

Celé dějiny literatury jsou vlastně jedna přeludná reality show s přebohatým rejstříkem výjevů od nejsladší sentimentality k nejobludnější bezostyšnosti

Ale jinak? Jen co se týče sexu bylo přece už všechno popsáno dávno ve starověku.

Celé dějiny literatury jsou vlastně jedna přeludná reality show s přebohatým rejstříkem výjevů od nejsladší sentimentality k nejobludnější bezostyšnosti.

Vzápětí mi ovšem došlo, že televize na rozdíl od spisovatelů nemůže pochopitelně pustit do světa nic opravdu odvážného.

Najme si tým hezkých lidí s přirozeným šarmem a nechá je pod trvalým dohledem kamer vytvářet obecně nejpřijatelnější, nejsympatičtější a tedy vlastně ten nejkonvenčnější obraz života.

Provede tak jakousi aktualizaci závazných norem chování. Petronius se svým Satirikonem by ani nebyl připuštěn do soutěže a Baudelaire by i s Květy zla určitě vypadl hned v prvním kole.

Není ovšem vyloučeno, že nás vybraní účastníci překvapí: třeba si ve sprše budou pobrukovat hodnotné písňové texty Pavla Šruta, na záchodě se začtou do posledního Márqueze a své erotické hry si zpestří citacemi biblické Písně písní v nějakém dobrém překladu.

Obávám se jen, že kdyby to někdo z nich opravdu zkusil, okamžitě by vypadl ze hry. Takové zájmy je nutno před kamerami dobře utajit. Masové publikum pokládá za krajně nesympatické, když ze sebe někdo dělá víc, než jak se samo cítí.