|
Verdi, country, Tom, Jerry a Jandák | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Ministrem české kultury bude herec Vítězslav Jandák. V novinách se o něm - s jistou ironií - opakovaně píše, že se proslavil mimo jiné rolí v pohádce Tři oříšky pro Popelku. Kromě toho je osm let prezidentem zlínského Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež a navíc byl členem představenstva "dětského" nakladatelství Albatros... Skoro to vypadá, jako by se premiér Jiří Paroubek rozhodl udělat radost "našim nejmenším". Ale věcně vzato: je úplně jedno, co a jak Jandák hrál, pokud to nebyly propagandistické komunistické filmy. Na tom, jaký je ministr kultury "umělec" vůbec nezáleží, řídit festival naopak vyžaduje jisté organizační schopnosti a bylo by trapné je novému ministrovi - nebo skoroministrovi (musí ho jmenovat prezident) - upírat. Vítězslav Jandák není žádná morální autorita a antikomunistický odbojář, ale jelikož si ho našla sociální demokracie, nemělo by to nikoho překvapit. Je tedy v něčem problém? Přinejmenším v tom, že ministr kultury by měl mít jakési elementární kulturní zázemí, které rozhoduje o směru, jímž napře své praktické dovednosti. U Vítězslava Jandáka se o tom zázemí dá oprávněně pochybovat. Třeba v roce 2002 řekl v rozhovoru pro týdeník Televize: Od zpráv "přepínám na Toma a Jerryho. Těším se na Telenovely... U televize je mi ohromně dobře, jsem fakt televizní divák. S manželkou se díváme společně nikoli na porno, ale na koncerty vážné hudby... Ze všeho nejvíc miluji Verdiho, je to moje životní pop-music. Pak mám hrozně rád country, protože jsem v podstatě kovboj..." atd. atd. Asi je to projev jakéhosi bodrého humoru, prý existují přemýšliví lidé, kteří se takto chovají jen "na oko", ale přece jenom je z toho "chaosu jednoduchosti" člověku poněkud úzko. Už proto, že koresponduje s Jandákovým politickým turismem - když se dospělý člověk postupně přemístí od republikánů přes ODS k sociálním demokratům, přinejmenším to nesvědčí o jeho vyrovnanosti. Když dnes Jandák říká, že chce obnovit dialog s církvemi, což znamená především s katolickou církví, je to jako by mluvil o oslovení spolku dobrovolných hasičů. Jeho slova navozují dojem, že se s katolíky dosud moc nemluvilo, ale přitom je to jinak: součástí neustále zmiňovaného "odkazu" Pavla Dostála byl mohutný podíl na tom, že diskuse stát-církev se po opakovaných karambolech zablokovala, mimo jiné proto, že Dostál náboženskému a církevnímu životu prostě nerozuměl. Nic nenasvědčuje, že by Jandák byl v téhle věci zběhlejší - a že by navíc dokázal přesvědčit sociální demokraty například o tom, že kněz hraje v životě poněkud jinou roli než ve filmu Slunce, seno, jahody. Prohlásit, že komunikace vázne na sporu kolem kanonického a "normálního" práva, je jednoduché, každý si to může přečíst v novinách; vyřešit problém a ten spor odstranit vyžaduje obrovské úsilí, trpělivost a politickou obratnost ve straně, v parlamentu, ve vládě. Je nepravděpodobné, že by Vítězslav Jandák dokázal během pár měsíců ve funkci vytáhnout ze státního rozpočtu víc peněz pro kulturní sféru, než je současná almužna. Není to ale nemožné, navíc ve světě shánění "alternativních zdrojů" bude jistě zběhlý. Ale zase je tu otázka: kam ty peníze pak půjdou? Zvedne se třeba podpora literárních a kritických časopisů? Nebo přibudou další muzikály, které má tak rád premiér? Co si od Vítězslava Jandáka slibuje Jiří Paroubek je celkem zjevné: ve vládě mu přibude kolega podobného ražení, který stejně jako on nevidí svět "zbytečně ideologicky". Úřad vlády se v oficiální tiskové zprávě neobtěžoval sdělit nic o plánech nového ministra - zato se v ní klade důraz na jeho světovost: "má řadu přátel v uměleckých kruzích, patří mezi ně i slavný holywoodský herec Michael York..." |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||