Robert Miller pedagog a teolog

Ti, kteří procházeli, si jistě všímali nejen nádherného pohledu na Hrad, ale i výzdoby mostu samotného. S tím pohledem je to dnes bohužel kvůli poněkud předimenzované tereziánské přístavbě sporné.

Zato sochami na mostě, které pocházejí zhruba ze stejné doby jako hradní "sídliště" se stále kochat můžeme.

Tenkrát v televizi řekl, že by všechny ty zbytečné, tmářské sochy zboural a dal tam jinou - sochu krávy

Naštěstí totiž neprošel návrh jednoho šíleného sovětského zootechnika, který tu v 60. letech působil jako poradce.

Tenkrát v televizi řekl, že by všechny ty zbytečné, tmářské sochy zboural a dal tam jinou - sochu krávy. Ta přeci dává mléko, kdežto co komu dali ti svatí?

Jedno sousoší se poněkud vymyká. Jednak je starší, jednak má zajímavější historii.

Ukřižovaný s hebrejským nápisem se jen tak někde nevidí. Historie onoho nápisu je dosti spletitá, zkusme si vystačit s tím, že tu máme názorný příklad toho, jak to dopadá, když se domácí spory tahají na veřejnost.

Dva úspěšní židovští obchodníci spolu soupeřili. Mezi židovskými sedláky, truhláři a universitními studenty byl klid.
Žádní totiž tenkrát být nesměli.

Jeden obchodník obvinil druhého z rouhání Nejsvětější Trojici, prý v šifrovaném dopise. Jenže oba měli mocné křesťanské zastánce (vrchnosti se "Žid" vždycky hodil), takže spor se táhl.

Žalobníček nakonec dosáhl svého, ten druhý byl nakonec potrestán mimo jiné tím, že musel zaplatit onen nápis. Bylo to tím bolestnější, že k tomu ten filuta využil konexí na společného nepřítele.

Ještě že jsme nejateističtější národ Evropy, jinak by už jistě někdo volal po tom, aby byla zastoupena všechna náboženství

To dnes žádného nemáme, ale někteří si myslí, že ano. Hlavně tehdy, když nám někdo zvenku říká, že máme na našem písečku trochu nepořádek.

Na celém procesu najdeme mnoho zajímavého.

Předně klíčovým důkazem byl již zmíněný šifrovaný dopis, který ovšem šifrovaný zůstal až do konce. Soud do něj totiž nahlédl "vnuknutím Ducha Svatého".

Stejně i dnes bychom našli dost podobně "zázračných" soudních verdiktů.

Marginální spor posloužil dvěma nejvyšším soudním instancím v zemi, aby se do sebe s vervou pustily, hájíce každá jednoho z účastníků sporu.

Není to tak dávno, co se přední činitelé našeho státu v oblasti spravedlnosti veřejně škádlili kvůli případu poměrně banálnímu.

A konečně nápis samotný.

Citát z Izajáše "Svatý, Svatý, Svatý Hospodin zástupů". Dodnes je součástí katolické liturgie, teologové jej vykládají jako předzvěst Trojice ve Starém zákoně.

Třikrát opakované "svatý" podle nich znamená tři osoby Otce, Syna a Ducha svatého. Když se tedy ten dareba vysmíval Trojici, ať si ji pěkně zaplatí.

Davům ošlapávajícím dlažbu Karlova mostu je to samozřejmě jedno

Jinou zajímavost tvoří fakt, že náš nápis je jedním z mála nekatolických momentů na Karlově mostě.

Kromě heretických knih, po kterých šlape sv. Augustin, Turka žalářujícího nebohé křesťany, nebo čerta, se kterým oře sv. Prokop.

I když u posledně jmenovaného je to trochu sporné. Překvapuje mě, že v rámci "vyrovnání" státu a církví si toho ještě nikdo nevšiml.

Ještě že jsme nejateističtější národ Evropy, jinak by už jistě někdo volal po tom, aby na jedné z hlavních památek byla zastoupena všechna náboženství, nebo alespoň církve.

Apropos, kdosi nedávno odstranil jedno písmeno z Božího Jména. Nápis tím zcela pozbyl smyslu, alespoň pro židovskou tradici.

Davům ošlapávajícím dlažbu Karlova mostu je to samozřejmě jedno.